Článek
Přijedete v sobotu 4. března na předávání Českých lvů?
Bohužel nemůžu, pracuju. Ale režisér Sean Ellis přijede. Jsem na Anthropoid hodně hrdý. Natáčeli jsme ho v Praze, i proto mám radost, že se Čechům líbil. Pro mě šlo o dost významnou zkušenost. Tak doufám, že pár cen vyhrajeme.
V Anthropoidu jste si zahrál parašutistu, další roli vojáka jste dostal ve velkofilmu Dunkerk, v novince Party představujete nervózního bankéře na kokainu. Je vidět, že vás přitahují fyzicky náročnější role.
Mám rád živelné role, nejspíš proto, že jsem začal na divadle. Rád při hraní využívám celé tělo. Během filmování to je docela vzácné, filmy jsou hodně postaveny na detailech a klidu.
Party jste natočili za pouhé dva týdny. Byl čas na improvizaci?
Trošku. Ale většina toho byla v krásném scénáři Sally Potterové, v němž se ve zrychleném tempu během jednoho večírku vtipně odkryje sedm postav.
Party je vztahová komedie i politická alegorie o lžích.
Sally nám dala na začátku jasně najevo, že točí černou komedii a důraz leží na slově černá. To je i můj nejoblíbenější druh komedie, když se smějete něčemu, u čeho si říkáte, že byste se tomu smát neměli. Ale taková komedie funguje, jen když jste upřímní. Když se nesoustředíte na vtip, ale na určitý moment. Když necháte vyniknout humor nějaké děsivé situace.
Sally Potterová scénář začala psát kolem britských parlamentních voleb, natáčeli jste během brexitu. Název Party odkazuje nejen k večírku, ale i k politické straně. Mluvili jste při natáčení o politických významech filmu?
Moc velké politické rozhovory jsme nevedli. Sally s každým z herců mluvila individuálně. Já s ní třeba probíral, jak by se do takového levicového kruhu přátel dostal můj bankéř a jak by se tam cítil, když zřetelně nezastává stejné politické názory.
Předpokládám, že s oním bankéřem nesdílíte stejné politické názory ani vy sám?
Ne. Ale to je na filmech krásné, že si můžete zahrát postavy, v nichž nevidíte nic ze sebe.
Cillian Murphy
Loni vám bylo čtyřicet. Cítíte to jako nějaký životní předěl?
Ani ne. Čtyřicítka mi nevadí, docela si ji užívám. Můžu už teď hrát role otců, což je fajn, protože jsem sám táta. Každou fázi svého života musíte přijmout. Nemůžete ve čtyřiceti žít, jako když vám bylo pětadvacet.
Už několik let se vám daří střídat velké projekty s těmi menšími. Chtěl byste se ještě někdy objevit v Batmanovi?
Batman je pro mě pohřbený v prachu, moje účast v něm určitě. Stále pracuju s Chrisem Nolanem, ten pouze přesunul svou pozornost jinam. V rámci studiového systému ale pořád vznikají i skvělé filmy. Mně je jedno, jestli jde o velký nebo malý film, rozdíl vidíte jen v jeho zdrojích. A v čase. A možná v cateringu. Ale co se týče příběhu, na dobrý scénář můžete narazit ve studiovém systému i v tom nezávislém.
A jak se natáčení malého černobílého filmu Party liší od natáčení Peaky Blinders?
U Party trvalo natáčení dva týdny, u Peaky Blinders zabere čtyři měsíce. Je ale taky velmi intenzivní, natáčíme spoustu stran denně, až si připadáte jako stroj na učení dialogů.
Jednou jste někde řekl, že máte herecký gen. Váš otec byl ale učitel.
Tím jsem asi chtěl říct, že jsem chtěl hrát už odmala. Pocházím z dlouhé řady učitelů, můj děda byl ředitel školy, i teta a strýc učili. Díky tomu jsem věděl, čím se živit nechci. To povolání ovšem naprosto respektuju, považuju ho za poslání. Všichni víme, jak vám jeden učitel může změnit život.
Vy se snažíte změnit něčí životy i pomocí charity. Máte pocit, že má účast celebrit v charitativních událostech kýžený efekt?
Kdo ví. Určitě je to důležité, pokud vaše osobnost nezačne ten projekt zastiňovat. Což někdy není lehké vymanévrovat.
Je také v módě, že se herci vyjadřují k politice. Co si o tom myslíte?
Když se mě někdo zeptá na můj osobní pohled, odpovím mu. Ale víc mě zajímá práce. Osobně nechci být řečníkem či mluvčím. Radši dávám své názory najevo tím, jaké scénáře si vybírám a s jakými filmaři pracuju. Hraju proto, abych vykreslil lidi v určitých situacích, abych vyprávěl příběh. A film musí obsahovat i kus zábavy. Jako Party.