Článek
Koller tentokrát připravil materiál mnohem jemnější, než byla rocková řezničina Kollerbandu. Více připomíná starou Lucii. Vládnou nostalgické nálady, noční hovory s bývalými či současnými milenkami a na kytarovou tvrdost se tu opravdu nehraje, i když dva, tři pěkné riffy také zazní.
Hlavní pozornost na sebe strhávají klávesové nástroje, akustické kytary a obecně pomalejší tempo. Občas se ozvou dokonce i smyčce. I když každá píseň není tak výrazná jako Pěkné svátky, Nic není nastálo nebo Laika z I.P. Pavlova, důležité je, že každá má trochu jinou náladu a díky tomu se nedostavuje nuda.
Pokud jde o texty, tak je to samozřejmě ryzí kollerovština, jak jí známe už léta. Útržky intimních rozhovorů a chlapáckých výkřiků se tu mísí s ne úplně průhlednými metaforami a metonymiemi. Koller vystupuje v roli lovce krasavic i váhavce a stále má své kouzlo. Snad jen verši "K ránu bývaj nebezpečný všechny romantický slečny" se mohl vyhnout (malinko to připomíná tvorbu estrádního umělce Martina Maxy) a také moc nerozumím tomu, proč cituje sám sebe: "chci tě mít sám".
Mnohem lépe mu sednou neotesané věty jako "různý borci čuměj" a obzvláště zábavný je text Laika z I. P. Pavlova (ten však nenapsal sám Koller) s dokonalou atmosférou noční tramvaje vezoucí neznámou dívku. Verše jsou nádherně libozvučné, ani jedno slovo tam není zbytečně a volný běh asociací odhaluje v rockerovi básníka: "možná je to revizorka a nebo Norka...v Oslu je to fajn, oslovím jí sám."
David Koller: Nic není nastálo, Universal 2006