Dům u jezera je romantický film, který natočil málo známý argentinský režisér jako remake málo známého korejského originálu. Nevím, nakolik byl děj oproti originálu upraven, ale připadá mi, že v něm zůstalo dost originality na to, aby byl výsledek "příjemně nehollywoodský".

Příběh se točí kolem poštovní schránky, kterou bychom z nedostatku vhodnější terminologie mohli označit za kouzelnou. Ta schránka stojí u domu, který je postaven na hladině jezera (tj. ne "u jezera") a do kterého se počátkem roku 2004 nastěhuje Alex (Keanu Reeves). Ve schránce najde dopis od Kate (Sandra Bullocková), která "vítá v domě nového nájemníka", což je Alexovi divné, protože si je naprosto jistý, že před ním v domě nikdo mnoho let nebydlel.

Vymění si s Kate prostřednitcvím schránky několik dopisů a záhy zjistí zajímavou skutečnost: Schránka přenáší jejich dopisy přesně o dva roky časem vpřed a vzad. Takže když Kate strčí do schránky dopis 15. ledna 2006, když se odstěhovává z Jezerního domu, Alex tentýž dopis najde v téže schránce 15. ledna 2004, kdy se do domu nastěhovává. A odpověď, kterou druhého dne do schránky vhodí, dostane Kate 16. ledna 2006...

A dál??? To je co do námětu vlastně všechno. Nikdy se nevysvětlí, proč schránka takhle funguje, a Alex s Kate po tom nepátrají (poté, co se hned v úvodu filmu přesvědčí, že nejde o žádný podvod nebo vtip). Jsou rádi, že jim schránka dala možnost najít spřízněnou duši a využívají toho, co se jim nabízí.

A v tom je krása filmu: Alex a Kate se chovají jako inteligentní dospělí reální lidé - i když jsou vlastně v pohádce. Takže například Kate může Alexe varovat, když má nečekaně začít sněžit (aby nenastydl). Alex se může zajít na Kate podívat a prohlédnout si ji, ale ta se k němu pochopitelně nehlásí, protože ho v roce 2004 ještě nezná. A když bude mít Alex trochu trpělivosti, nic mu nebrání v tom, aby se za dva roky s Kate setkal. Nebo ano?

Film pozůstává ze střídajících se epizodek ze života Alexe a Kate, při kterých sledujeme, jak jejich životy ovlivňují dopisy, které si posílají. Scény s Alexem se tudíž vždy odehrávají o dva roky dříve, než scény s Kate, což části diváků komplikovalo pochopení děje. To mě poněkud překvapilo, protože nějakých "časoprostorových paradoxů" je ve filmu podstatně méně, než v jakémkoliv dílu "Návratu do budoucnosti" a střihy mezi Alexem a Kate nejsou střihy mezi nějakými dvěma paralelními realitami, ale mezi dvěma okamžiky téže reality. Někoho může vyvést z míry, když vidí Kate, jak píše dopis Alexovi a který se hned poté sejde s o dva roky mladší Kate, ale nic strašlivě překombinovaného jsem na tom neviděl.

Ale vzhledem k tomu, že několika dalším lidem se film začal líbit až poté, co jsem jim ho půl hodiny vysvětloval, připravil jsem pro vás podobnou službu. Pokud už jste Dům u jezera viděli, můžete navštívit tuto stránku a přečíst si suché věcné chronologické shrnutí celého příběhu, porovnávající jeho filmovou a skutečnou posloupnost. Může vám to připadat děsivě složité, ale to jen díky tomu, že jsem se v něm snažil zmínit o každé podstatnější události v tomto filmu.

Jsem spíše skeptik a materialista, romantické filmy mi většinou moc neříkají a z posledních rolí Bullockové a Reevese jsem nijak nadšený nebyl. Dům u jezera se mi ale přes to všechno překvapivě líbil. Byl jsem dojat, líbilo se mi chování hlavních hrdinů a ocenil jsem nápady s dopisováním napříč časem - i když, znovu upozorňuji, nejde o žádné sci-fi, ale o čistokrevnou romanci s mírně fantastickými prvky.

Jedinou další premiérou tohoto týdne, která stojí za vidění, je norská teenagerská komedie Tommyho peklo, obsahující mnoho zajímavých momentů, ale stejně mnoho promarněných příležitostí. Jejím hlavním hrdinou je mladík, který by chtěl jednou být knězem (jako jeho otec, kterého nikdy nepoznal). Tudíž chce žít "čistě" a odmítá žádosti své přítelkyně o první sex. Přítelkyně to nakonec nevydrží a hledá sex jinde, hlavní hrdina zjišťuje, že to s otcem bylo trochu jinak, a do toho vnáší komplikace několik ujetých vedlejších postaviček...

V lepších okamžicích je Tommyho peklo bizarní, halucinogenní a téměř lynchovské. V horších okamžicích je to tuctová variace na Prci, prci, prcičky. Pokud vám přijde zajímavé, že se tyto dva žánry střetávají v jednom filmu, jděte na něj. Zajímavá podívaná to rozhodně je. Jenom nečekejte, že se budete mlátit do kolen smíchy.

Dále nás čeká francouzský film, který má v originále francouzský název, ale česky se jmenuje Sky Fighters: Akce v oblacích. Je to bezostyšná předělávka Top Gunu, respektive chtěla by být. Problém je v tom, že i kdyby to byla dobrá předělávka, těžko by se dnes lidem líbila tolik, jako před lety originál. Hrdiny filmu jsou dva kamarádi, současní francouzští piloti současných franouzských stíhaček a akční scény jsou celkem dobře natočeny. Údajně v nich téměř vůbec nebyly používány triky, díky čemuž vypadají realisticky. Fajn. Ale akční scény představují jen malou část filmu, jehož celý zbytek je naprosto úděsný.

Celé to režíroval stejný člověk jako strašné "Agenty 00", ovšem tentokrát má místy jít o seriózní drama, což se vůbec, vůbec ale naprosto vůbec nepovedlo. Další velké mínus dávám tomuto filmu za přiteplalé nu-age eurodisco, které uslyšíme na jeho soundtracku místo Morodera a Faltermeyera. A ještě jedna řečnická otázka: Když už natáčím filmovou verzi comicsu z roku 1961, jaký smysl má "updatovat" ho do současnosti? Asi stejný, jako když tentýž comics Francouzi zfilmovali na konci 60. a 80. let...

A úplně na konec bych si nechal film Garfield 2, se kterým mám problém: Víte, na jednu stranu musím uznat, že v něm nejsou zvratky a sperma, že jsou oba ti kocouři roztomilí, mají legrační hlášky (aspoň v angličtině, kterou ale v našich kinech neuslyšíte) a že jsem se dokonce i párkát zasmál. Na druhou stranu bych ho ani za nic nechtěl vidět znovu a nikomu, koho dobře znám, bych ho nedoporučil. Ale je pravda, že dobře neznám žádné děti mladší deseti let...

Ve zkratce...

"F*cking short version" filmu Big Lebowski.

Tvůrcům South Parku se podařilo vymyslet nejlepší placený inzerát v historii časopisu Variety. Ano, to skutečně vyšlo. Přes celou stránku.

Někteří intelektuálněji založení čtenáři mi vyčítají, že se ve FFFILMu příliš věnuji hollywoodské komerci a zapomínám na filmové umění. Pro tyto kritiky zde mám tento odkaz na nefalšované filmové umění, nad kterým se můžete zamyslet.