Na téměř 1300 stranách Mailerova portrétu "firmy" jménem CIA se sice držíme ujednání, že toto není "pravdivý příběh," nicméně se dozvíme vše potřebné o jejím modu vivendi. Byl to od autora pikantní tah v době, kdy se zhroutil systém velmocí, kdy zpravodajci přišli o úhlavního nepřítele a Bílý dům ovládl napravený asijský agent Bush senior. Ale hlavní je "nedat na sobě nic znát."

Jako "nejlepší novinář mezi americkými spisovateli" Mailer předvedl tuto firemní zásadu v učednickém románu, jehož vypravěč nakonec zachovává pokerovou tvář. Ponořil se do paměti Harryho Hubbarda a mozaikou deníků, dopisů, svodek, vzkazů na jedno přečtení a hlavně sklenuté retrospektivy sleduje ve Firmě vzestup jeho kariéry.

Synek vysoce postaveného operačního důstojníka se coby čerstvý rekrut z Yalu dostane pod vliv dalšího "libera" Hugha Montagua alias Děvky a naplní záměry svého stvořitele i požadavky na vývojovou prózu se vším všudy. Na začátku je hrdina coby zpravodajské ucho odhodlán k nejvyšší oběti, do značné míry přitahován Hughovou ženou: firemní psycholožkou, jejíž pronikavé analýzy Alfy a Omegy našeho uvažování přinášejí do textu nejen neotřelé postřehy o protikladech v lidské duši, ale i signál, že s její hlavou a manželstvím nebude něco v pořádku.

Harry je obklopen fiktivními i reálnými postavami, neboť autor odmítl hru na "zakódovaná příjmení" a podobně jako třeba Doctorow věří v dohodu se čtenáři, že nejde o literaturu faktu. Ve studenoválečnické atmosféře 50. a počátku 60. let, v níž se nová CIA osvědčila a projevila třeba anabází s prozrazeným tunelem pod rozčtvrceným Berlínem, pokusy s LSD, "sňatky z rozumu" s bývalými esesáky i praxí rezidentury v zapadlé Uruguayi, jde Mailerovi především o zachycení ducha oněch hrátek.

Tedy o všudypřítomnou lež, přitěžující pravdě často jen o pírko, zato nevratně zpřetrhávající i ty nejbližší vazby.

Žně paranoidní nedůvěry

Hrdina původně rovný jako pravítko a tvárný jako nepopsaný list nakonec vyspěje v to, kde ho chce žánr mít: v greeneovského samotáře, s nímž si nikdo neví rady a on jakbysmet, neboť ve světě mnoha dílčích pravd je těžké se k jedné přiklonit a v jejím duchu kout pikle, verbovat zabijáky a ostřit si kudly či odsudky.

Doškolí ho kubánská raketová krize a kratičké panování sukničkáře Kennedyho, o jehož postelových avantýrách podal nadřízeným nejedno hlášení. Novum učednické linie tohoto románu však nespočívá v pokoření bývalého mistra, neboť ten je v gambitech dvojitých nebo i trojitých špionů vždy o pár tahů napřed. Harry však aspoň trochu prohlédne strukturu nedůvěry, o kterou se jeho řemeslo opírá a jejímž jménem vytáhli vysoce postavení pokrytci 50. let do boje, aby si někdo nestačil všimnout, že oni sami "jsou čtyřprocentní".

Přešlechtěný oktan

Mailerův fascikl o sexuálně zastydlých pěšácích pseudodemokracie, kteří se nemohli domluvit bezdrátově a jejichž utajení záviselo na odrušených linkách, může čtenáře zaujmout beletristickým domyšlením situací, jež kdysi mohly stát za zradou Kima Philbyho či atentátem na JFK, pokud však přijme pravidla hry.

Ještě víc než státem placení duševní prostituti však autora zaujala skálopevná machiavellistická víra Felixe Dzeržinského, s níž kdysi zakládal Čeku (pozdější KGB), projevující se i v mrazivé poslední větě na způsob sešitového komiksu: "pokračování následuje." A proč ne? Připravuje si Mailer půdu pro skandální odhalení, že sám zná zpravodajský obor tak dobře jako agent MI6 Graham Greene? Nebo dořekne pointu nedovtipným?

Buď jak buď, obří text spíš než nedostatkem energie trpí autorovým přesvědčením, že všichni uvažují a mluví jako on. Nepomáhá tomu ani překladatelský výkon Roberta Křesťana, šéfa kapely Druhá tráva, v jehož textu se mimo jiné mihnou perly typu "domy imanentní jako řada hrobů," "oddělení pro západní hemisféru" či "Oválný pokoj v Bílém domě."

Úředním šimlem přiotrávený, zvůlí přešlechtěný, ale i hojně samolibý je tedy jazyk Mailerova husarského kousku v oboru protierární investigace. To se někdy publicistům stává, když do pravdy nechají vstoupit ducha básně, nejlépe "s vysokým oktanovým číslem."