Když jste před lety hrál v Ostravě Hamleta, byl to dnešní naštvaný kluk jako vy. Podobně i provokatér Merkucio z Romea a Julie. Kde jste ale v sobě hledal "největšího ze Shakespearových padouchů" Richarda III.?

Kousek Richarda je v každém z nás, každý máme své hranice tužeb. Jsem zvyklý ke každé roli přistupovat tak, že si neříkám, že hraju postavu. Prostě jsem Richard, chci se teď hned stát prezidentem, využiju všech svých možností a udělám pro to cokoli. Nehraju postavu Richarda III., ale sám sebe na cestě k moci.

Když jsem zkoušel Levčika ze Sigarevova Černého mléka, měl jsem pocit, že skutečně prodávám toustovače v Rusku, "fetoval" jsem jako Richie v Penhallově Lásce a porozumění. A teď jsem na okraji propasti. Možná to není ten správný přístup, slavný představitel Richarda III. Sir Lawrence Olivier by asi řekl, že by bylo lepší to zahrát, ale pro mě je to jediná cesta. V přeneseném slova smyslu.

To ale musí být strašně stravující...

Jistě, ale mě právě tohle na herectví přitahuje. Nevím, jaké to je poslat na smrt vlastní bratry mávnutím ruky - ale můžu si to vyzkoušet a prožít. Pohrát si s pocitem radosti, vzrušení, opojení, který to provází. Je to způsob, jak se zbavit hnusu, který v sobě každý má, a nenosit si ho domů. Znám jen dva způsoby, jak odreagovat agresivitu - divadlo a hudbu.

Promítly se pocity z Richarda do vašich písní?

Poslední měsíc, kdy jsme s Richardem šli do finiše, jsem nenapsal ani řádku textu. Jsem plný Richarda. Během "richardovské" pauzy psal texty Tomáš Rodečka, ne tak teskné, jako bych asi za daných okolností psal já.

Setkání se Shakespearovým jazykem vás ale nutně muselo ovlivnit...

To ano. Když píšu texty písniček, tak trochu si hraju na Shakespeara: baví mě hledat obraty, které se běžně neužívají, pohrát si se slovy, verši a rýmy. Pro některé lidi jsou moje texty možná složité nesmysly bez hlavy a paty, ale lidi, kteří chtějí přemýšlet, tyhle texty oslovují. Pro ty, co jdou jen po povrchu, jsou tu jiné kapely než Kryštof.

Setkání se Shakespearem se do mých textů hodně promítlo - a to už v případě Hamleta. Najednou máte před sebou nejvyšší vzor. Začal jsem psát písničky jako malá dramata --začátek, důvod, katarze, konec. Nepřestávám se od Shakespeara učit.

Jste jedním z mála herců své generace, kteří jsou doma i na velkém jevišti a kteří svou hereckou technikou zvládají i patos tragédie. V čem to vězí?

Herec musí vnímat prostor jako partnera. Když se s ním mazlíte a ne když on mává s vámi, máte šanci ho zkrotit. Prostor je váš spoluhráč, musíte ho poslouchat, ne s ním bojovat, ale splynout s ním. To je samozřejmě někdy hodně náročné. Dlouho mi trvalo, než jsem chytil Richardův první monolog, byl jsem zoufalý, trápil jsem se, ale pak najednou cosi přišlo a já měl pocit, že začínám být blíž.

Pomáhá vám zkušenost z koncertů Kryštofa na divadelním jevišti a naopak?

Vzájemně se to ovlivňuje. Dočítám se neustále o sobě, že jako herec používám rockerské výrazové prostředky a naopak, naše koncerty jsou vždycky trochu divadlo, kabaret, zábava. Atmosféra obou pódií je ale hodně rozdílná.

Tři tisíce fanoušků v Lucerně je něco jiného než 600-700 diváků v kravatách a večerních róbách ve Stavovském divadle.

Které publikum zvládáte líp?

S fanoušky koncertů je to pochopitelně snazší, vědí, nač jdou, znají náš repertoár, chtějí si zazpívat, zaskákat pod pódiem. Publikum v divadle musíte zaujmout, přesvědčit ho, zvládnout roli tak, aby vás bralo. Ale pak se stane, že ti z divadla přijdou i na koncert Kryštofa. A naopak - na internetových stránkách Kryštofa je plno fanoušků, kteří se těší na Richarda a jsou zklamaní z toho, že i reprízy jsou už vyprodané.

V čem je Richard III. pro vás aktuální?

Mottem naší inscenace je citát ze hry: "Kdo má moc, je v právu!". Tahle věta fungovala vždycky a funguje i v české politice. Existují politici, kteří když se dostanou k moci, hlásají nikoli obecnou pravdu, ale pouze ty pravdy, které vyznávají oni.

Můžou si to dovolit, protože na to mají prostředky. Dneska se organizují vraždy dokonaleji než za Richarda III. Před časem prolítla novinami kauza dokonale provedené podnikatelské vraždy, o níž dodneška není nikdo schopen říct nic konkrétního, jen spoustu novinářských spekulací - ale co se vlastně stalo, nevíme. To je takový Richard III. v praxi.