O myšlenky tu až tak moc nejde. Hlásat nějakou myšlenku si může dovolit jen pár tolerovaných snílků, odtržených od reality, případně dokonce s hlavou v oblacích. My, co stojíme nohama na zemi, nad nimi mávneme rukou. (Někteří smířlivější pokývají hlavou nebo pokrčí rameny.)

Ale všichni jaksi cítíme, že hlásání se už nenosí, už mu odzvonilo. Co se počítá, jsou hlášky. A to někde - třeba v českém filmu - doslova: čím má film víc hlášek, tím je divácky úspěšnější.   

Ano, hláška v hlavě utkví. Vždyť všemožných informací je příliš a slov na papíře a slov poletujících éterem je přespříliš. Takže tajný telefonní odposlech má větší výpovědní hodnotu a také jazykovou bizarnost, než na kterou se zmůže umělecká invence či reflexe. Tady najdeme poezii, za kterou se platí. Příklad? Kapříci a hrušky, tzn. tisíce, nebo pět našich (čti miliónů Kč) na stole. A teď Mařena - označení už nikoli pro bývalou německou marku, nýbrž pro bývalého ředitele Národního bezpečnostního úřadu, Jana Mareše...

Vida, kvůli hláškám jsem odbočil. Chtěl jsem vlastně mluvit o knižních rozhovorech. Který politik a umělec ještě nemá z rozhovorů celou knihu, měl by sebou hodit.

Jak se dočítám, bude sebou muset hodit i spisovatel Arnošt Lustig. Sepisoval knihu rozhovorů se zpěvákem Karlem Gottem... o filozofii, řekl A. L. Knihu sice dokončil, jenže pod tlakem termínu prý kvapně. Práce kvapná málo platná. On tam tak trochu zaimprovizoval. Ne podle mých představ, řekl K. G.

Ale oba prý mají chuť na Hovorech s K. G. pracovat znovu a od začátku. Joj, jak mě těší, že i tak to chodí!