Vašimi hosty na novém albu jsou Zita Kabátová a Svatopluk Beneš. Sotva lze pochybovat, že vás ovlivnili profesně, ale co vám setkání s nimi dalo po lidské stránce?

Především to, že v tak vysokém věku, ve kterém se oba nacházeli, byli schopní a ochotní. To je úžasná věc, protože sám sebe si tak vůbec nedovedu představit. Když si vezmu celou řadu jejich vrstevníků, kteří zdaleka nejsou v tak dobré formě, byl jejich přístup velmi vzácný. Navíc sršeli vtipem a energií. Pan Beneš už v té době zdravím příliš neoplýval, ale paní Zita ho dokázala vždycky motivovat. Dělala to tak krásně, že večerní pořad ...na kus řeči v pražském Branickém divadle stálo za to zaznamenat.

Jak to dělala?

Přijeli jsme pro pana Beneše a ono se mu moc nechtělo. Paní Zita otevřela dveře a řekla mu: "Jedeme." V autě pak padaly neuvěřitelné historky. Já jim říkal, ať si nějaké schovají na večer, jenomže oni na to nedbali. Když jsme pak byli na pódiu, bylo těch historek ještě mnohem víc.

Používáte vy sám historky, které vám oni vyprávěli?

To bych si nedovolil. Jsou jejich a málokdo si uvědomuje, že patří již do minulého století. Byl jsem strašně vděčný za to, že přijali pozvání. O to víc mě mrzelo, že na kazetu, na kterou byl pořad zaznamenán pro Českou televizi, někdo napsal "Prozatím neschváleno" a kdosi další ji smazal.

Existuje nějaký jiný záznam, který byste chtěl ještě vydat?

V brněnském studiu jsme kdysi natočili jeden z prvních pořadů ...na kus řeči s paní Marií Pavlíkovou, což byla tehdy nejstarší česká žijící herečka. Mám zachovanou nahrávku, která je velmi zajímavá, ovšem technicky naprosto nepoužitelná. Technologie ale neustále postupuje a já se budu snažit, abychom ji vyčistili, opečovali a mohli ji, byť ve zkrácené formě, prezentovat. Stálo by to za to.

Jste posluchač svých cédéček?

Když se míchá, stříhá a dává dohromady, jsem u toho od rána do večera. Jakmile album vyjde, nedostanu se k němu. Až když uplyne šest sedm let, napadne mě si ho s odstupem času poslechnout. Musím říct, že v některých případech je to velmi dobré. Ovšem jsou i nahrávky, u kterých jsem si vynadal za to, že jsem chvilku nepočkal.

Například?

Momentálně dělám představení Cestou necestou. Natočili jsme ho jako dodatek ke stejnojmennému cédéčku, které bylo už dlouho připravené. Dnes už vím, že kdybych ho točil znovu, byl bych daleko lépe připraven a mělo by to lepší efekt.