Článek
Němec skládá historickou evokaci, jako by šlo o multimediální vizuální a divadelní happening. Film tvoří několik překrývajících se vrstev, z nichž si divák může (ale také nemusí) složit příběh.
V první řadě autor vizuálně inscenuje poetiku či atmosféru obrazů Toyen. Modrou tvář spojuje třeba s osudem Toyenina přítele Záviše Kalandry, popraveného za procesů 50. let. Na Mýtu světla zase rozebírá intimitu vztahu o dvanáct let starší malířky (Zuzana Stivínová) k básníkovi Jindřichu Heislarovi (Jan Budař), který se u ní musel skrývat za války a spolu s ní emigroval do Francie.
Mnohovrstevnatou koláž doplňují útržky z Heislerových deníků, dobové dokumentární záběry či scény z černobílých filmů, jež natáčela Toyen. Také slyšíme všednodenní zvuky, šelesty jejich výlučné a bizarní samoty, kterou spolu oba žili a která pokračovala i v pařížském exilu. Obrazem tu problikává prázdný filmový pás, provází jej i nesnesitelný Němcův komentář. Režisér se tím sice hlásí k autorství své interpretace postavy Toyen, ovšem jeho ráčkující hlas po chvíli řeže do uší jako pilka.
Celé to vypadá na první pohled nepřístupně, experimentálně a trochu příliš artistně. Není to žádné životopisectví, ani se nejedná o psychologickou inscenaci. Režisér řídí pohybovou, až taneční inscenaci oživlých figurín z obrazu. Film nemá dialogy, ani vypjaté momenty. Jsme uzavřeni v obrazech, přes linie či šmouhy barvy Němec vizuálně evokuje momenty životního i tvůrčího setkání obou umělců. Toyen sedí u zrcadla, maluje, prochází se po městě, Heisler uléhá do vany.
Z křehkého filmu přesto cítíme přízračné světlo žižkovského azylu, atmosféru skepse a útěku před "tím hrozným" světem, který se chopil vlády. Němec totiž dokáže natočit dlažební kostky z ulice, jako by to byla neprostupná zeď vězení. Inscenované střípky snů obou umělců občas před divákem vybuchují novými významy, občas ale jen mlčí.
Toyen, ČR 2005
Režie: Jan Němec, námět: Tereza Brdečková, scénář: Jan Němec, Tereza Brdečková, kamera: Jiří Maxa, hrají: Zuzana Stivínová, Jan Budař, Tobiáš Jirous, Marek Bouda