Článek
V pondělí vydá svou první desku. Když mu pak vyjde čas, pojede na svatební víkend.
Všichni zpěváci ze SuperStar si neustále přáli, aby je soutěž nezměnila. Splnilo se vám to?
Přestože jsou věci, které jsem nechtěl měnit anebo nechci zásadně měnit, stejně se mnoho změnilo. Častokrát jsem byl nucený zareagovat tak, jak jsem ani nechtěl, protože nebylo zbytí. Musím říct, že jsem byl v posledních týdnech zavřený ve studiu, kde jsem točil desku, a s lidmi jsem moc nepřicházel do styku. Přesto mi mnozí naznačili, že už je to jinak.
Počítal jsem s tím: nejdříve fandili, a když vyšlo najevo, že už mám míň času než dříve, přestali mi přát. Když teď nejsem každou neděli v televizi, slýchávám kolem sebe řeči o tom, že jsem zapadl. To jsem ale také očekával.
Bolí vás to?
Nechci o tom do detailu mluvit. Je ale pravda, že jsem na některé lidi neměl čas a dlouho jsem se jim neozval. Dokonce ani když jsem mohl: raději jsem se s nikým nekontaktoval, protože jsem chtěl relaxovat. A nezvedal jsem telefony, když mi třeba volali. Myslel jsem, že to blízcí lidé pochopí, ale ve všech případech se to nepovedlo. Mrzí mě to.
Upřímně řečeno nepůsobíte dojmem, že byste chtěl být nejlepším zpěvákem v zemi. Záleží vám vůbec na tom, abyste nezapadl?
Všechno, co dělám, dělám pro muziku. Obětoval jsem jí celý život, takže nejsem někdo, kdo náhodou uspěl v SuperStar, a to mu stačí. Nejdůležitější pro mě je, abych byl sám se sebou spokojený. Nepřemýšlím nad tím, jestli budu stát na stejné úrovni jako Karel Gott. Chci udělat něco, na co budu pyšný.
Stalo se vám to už?
Ještě ne. Nikdy. Pořád je co vylepšovat.
Kolik koncertů jste absolvoval po skončení SuperStar?
Asi dvacet.
Jaké byly reakce?
Jak kde. Hráli jsme ve Vizovicích na festivalu Trnkobraní, a už když jsem tam přijížděl, viděl jsem, jak jsou lidé dychtiví a čekají na můj koncert. Dali mi najevo, že mě chtějí vidět a slyšet a že se jim líbí, jak zpívám. Také to pak náležitě ocenili.
Byl jsem ale i na akcích, kde diváci jen koukali, poslouchali a žádné emoce nedávali najevo. Říkal jsem si, že je to asi moc nebaví, jenže po skončení koncertu za mnou někteří přišli a říkali, jak se jim to líbilo. Každý to prožívá jinak.
Setkal jste se někdy s absolutním nepřijetím?
Zatím po nás nikdy nic neházeli a nikdy na nás neřvali nic sprostého. Před SuperStar jsem ale zažíval, že na nás jen tak bez zájmu koukali a pak se opili.
Nedávno jste se oženil. Co se v životě muzikanta tímto aktem změní?
Myslím si, že se nestane nic zásadního. Za sebe ale musím říct, že jsem získal pocit, že je to ještě víc opravdu, definitivní a pevnější spojení. A také si musíte zvyknout přestat říkat "přítelkyně", ale "manželka". To mi dělá problém.
Jak to, že nenosíte snubní prsten?
Je to moje zásada. Nelíbí se mi to. Přijde mi, že chlapovi prstýnek na ruce nesedí - obzvlášť ne snubní. Je to věc, která by neměla být ke všednímu nošení. Já jsem například bordelář, možná bych ho dokonce dokázal ztratit. Raději jsem si ho uložil.
Už jste byli s manželkou na svatební cestě?
Ještě ne a vlastně ani nevím, jestli někam pojedeme. Když už si najdeme čas, tak to může být třeba jenom víkendový výlet.
Pracujete ještě?
Už ne, nestíhal bych to. Přestal jsem, když jsem se v SuperStar dostal do finálové dvanáctky. Dali mi dva měsíce neplaceného volna a pak jsme se dohodli, že mě pustí. Teď se snažím uživit muzikou.
Jak to jde?
Je to makačka. Snažím se především hrát se svou skupinou Frenzy, ale vždycky to nejde. Takže jsou akce, na které jezdím sám a zpívám na halfplayback (zpěvák zpívá živě na předtočený hudební základ, pozn. aut.). Akce si ale vybírám, snažím se například zásadně nezpívat nikde na playback.
Mluvil jste o postu české SuperStar s Anetou Langerovou?
Když bylo po soutěži, sešli jsme se u kávy. Povídali jsme si, vyměňovali názory, něco mi o pozici vítěze soutěže řekla, ale spíš to byla přátelská než pracovní schůzka. Od té doby jsme se neviděli. Věřím, že až se to uklidní, zase se sejdeme.
Jaký je váš první dojem ze světa českého šoubyznysu?
Dobrý, protože jsem se dostal tam, kam jsem chtěl. Motám se kolem hudby, vydávám desku, koncertuju. Když jsem z toho unavený nebo narazím na problém, snažím se nad to povznést a jít dál.
Vypadá to, jako byste se dosud nesetkal s žádnou "křivárnou". Opravdu jste měl tolik štěstí?
Bylo by naivní říkat, že měl. S podrazem jsem se už samozřejmě setkal a vím, že se s nimi setkávat budu. Není zbytí. Nedávno jsem vystupoval na Primě v jednom charitativním pořadu. Během mého koncertu vypadl elektrický proud. Trapas. Byl jsem strašně naštvaný. Byla tam spousta věcí, které mě naštvaly a které jsem doteď nepochopil. Tenkrát jsem to řešil tak, že jsem se s lidmi z produkce dohadoval. Nejsem ten, který by jenom kýval hlavou a před problémy ustupoval. Snažím se nebýt konfliktní, ale když pohár trpělivosti přeteče, je potřeba to řešit rázně.