Můj Nikifor natolik zaujal letošní porotu karlovarského festivalu, že mu udělila vedle Křišťálového glóbu za nejlepší film také cenu za nejlepší režii Krzysztofa Krauzeho a nejlepší ženský herecký výkon Krystyny Feldmanové v titulní roli. Film je chválou nejen umění, které vychází z naivity negramotného, postiženého člověka, ale především přátelství a pokory, která jde v péči o druhého až za hranici sebepopření.

Titulní hrdina Nikifor Krynický byl člověk, který ve své "boží prostotě" ohledy k okolí prakticky neznal. Jednoho dne na počátku šedesátých let se v Krynici posadil se svými barvami ke stolu výtvarníka Mariana Wlosiňského a už tam zůstal. Wlosiňský, který se v té době živil mírně řečeno málo vzrušující výzdobou lázeňských domů, kouzlu naivního umělce zcela propadl a v zájmu jeho umění i nemocného starce samotného se postupně vzdal vlastní práce i rodiny, která nebyla s to jeho posedlost unést.

Film je poutavý příběhem samotným a otázkami, které vyvolává - po místu takové tvorby v umění i po smyslu oběti, kterou Wlosiňský přináší. Rozhodně atraktivní je obsazení titulní role čtyřiaosmdesátiletou Krystynou Feldmanovou, která Nikifora ztvárnila snad o to přirozeněji, že podle slov tvůrců žije podobně "svobodný" život jako její postava.

Krzysztof Krauze ale bohužel natočil snímek až příliš konvenčně, jakoby ho točil ne dnes, ale v době, kdy se odehrával, ne-li ještě dřív. Možná ho k tomu vedla snaha dodat mu co největší autentičnost, ale na přitažlivosti pro diváky mu tím určitě nepřidal.

Koncert pro Penna

Film Zabiji Nixona může názvem budit očekávání politického thrilleru nebo kriminálního filmu. Je však jen komorním dramatem outsidera, kterého série vlastních neúspěchů dovedla až k odhodlání vraždit.

Filmový Sam Bicke (ve skutečnosti se jmenoval Samuel Bycke) je člověk, který na co sáhne, pokazí. Nedokáže se navzdory snahám šéfa uplatnit v povolání prodavače kancelářského nábytku a i když mu v pokusu o vlastní podnikání zabrání úřady, člověk nechce ani domyslet, kam by jeho podnikání vedlo. Jak se postupně propadá do tenat zoufalství nad zpackaným životem, čím dál zřetelněji se mu zjevuje viník - muž, který z všudypřítomných televizních obrazovek hlásá o Americe něco docela jiného, než Sam prožívá, muž, kterého už za pár měsíců měsíců "pohřbí" aféra Watergate. Sam se rozhodne, že Nixona odstraní hned a spolu s ním i řádku nevinných lidí: co se dá dělat!

Základním problémem filmu, který chtěl evidentně vypovídat o tom, kam až může systém dohnat jednotlivce, tkví v tom, že Sam je člověk, který by nebyl úspěšný nikde a nikdy. Jeho nemohoucnost má pramálo společného s politikou, tkví v jeho povaze - takového slabocha a fňuknu, jehož jedinou kladnou vlastností je poctivost, byste nechtěli mít jako kolegu v práci ani jako partnera do podnikání - natož doma. Rozhodnutí jeho ženy k rozvodu i vztek šéfa je nakonec docela pochopitelný -a hlavního hrdiny vám může být nejvýš líto, když se ve svém někdejším domě mazlí se psem nebo se lopotně snaží sblížit s vlastními dětmi.

Pokud se ale soucit vůbec dostaví, pak je to víc než postavou a příběhem zásluhou Seana Penna, který hraje Sama brilantně. Soustředí se na mimiku obličeje, dokáže vyjádřit každé hnutí Samovy mysli, vytváří výbornou studii životního zoufalce.

Jenže o tom, nebo jen o tom, film zjevně být neměl. Naroubování politických souvislostí je tu však hodně násilné, navíc se stereotypně opakuje. Pomalé tempo celého filmu s průhledně akční scénou na závěr pak vyvolá jen úlevu, že už to má Sam a s ním i diváci za sebou.

Můj Nikifor, Polsko 2004
Režie: Krzysztof Krauze, scénář: Joanna Kosová, Krzysztof Krauze, hrají: Krystyna Feldmanová, Roman Gancarczyk a další
Zabiji Nixona, USA 2004
Režie: Niels Mueller, scénář: Kevin Kennedy, Niels Mueller, hrají: Sean Penn, Naomi Wattsová, Don Cheadle a další