Jak těžce se hledá štěstí, jak moc to stojí a jak moc to stojí za to - i tak by se dal jednou větou vyjádřit nový film scenáristy a režiséra Bohdana Slámy Štěstí. V hlavních rolích v něm exceluje trojice herců Tatiana Vilhelmová, Aňa Geislerová a Pavel Liška, a je to film plný lásky, trápení a všech obyčejných věcí, z nichž se skládá život.

Nevlídné i nehezké prostředí průmyslového města tvoří rámec příběhu, stvořeného především z lidských citů. Ty jsou základním stavebním materiálem ve filmu, kde v postavě na první pohled "svaté" (může znamenat i blbé) mladé ženy Monči časem rozeznáte vlastně jen obyčejnou slušnost, respektive neschopnost opustit nejnevinnější a nejbezbrannější.

O zodpovědnosti

Monča by sice hrozně chtěla opustit hlavně hypermarket, kde den za dnem sází do regálů jogurty a odletět za svým milým do Ameriky, ale znamenalo by to "odsoudit" děti své nezaměstnané, psychicky narušené kamarádky Dáši do dětského domova. Dáša už totiž došla ve svých (zaviněných či nezaviněných, to je přece jedno) strastech tak daleko, že prakticky ztratila mateřský cit, musí na léčení a není, kdo jiný by se o dva kluky postaral.

Tonda, který opustil šeď paneláku i fabriky a žije radši s tetou v rodinném zchátralém hospodářském stavení mezi domácím zvířectvem a vraky aut, Monče s dětmi určitě pomůže. Jenže s Tondou Monča nikdy chodit nechtěla, tuší, že on to dělá možná hlavně proto, že moc miluje ji, ale tuší i to, že jim to spolu půjde dobře a kluci budou mít domov. Na jak dlouho? Jak dlouho vůbec může trvat štěstí? Je to okamžik závratné slasti nebo pocit, že člověk našel místo, kam bytostně patří a jedná tak, jak jednat musí?

City a slušnost nevymřely

Připustit, že slušnost ještě nevymřela a city nemusí být nutně sobecké, je základní klíč k přijetí filmu, který působí jen na první pohled depresivně. Otřískanými paneláky či polorozpadlým statkem, ale hlavně příběhy lidí, jimž osud nenadělil bohatství, omračující talent ani schopnost prásknout za svým dosavadním životem jen tak dveřmi. Ve Slámových postavách a jejich osudech je ale zároveň velká naděje: když si člověk nezkazí život sám, nikdo jiný to za něj neudělá, štěstí není závislé na okolnostech ani na jiných lidech, štěstí si každý v sobě nese, jde o to, ho najít. Stojí to moc úsilí, bolesti a slz, ale stojí to za to.

Štěstí je film, kde se věci nedějí v rychlém tempu svižných akcí. Mnohé je tu sděleno v dialozích, ale zatímco u méně brilantních textů se tomu říká "ukecaný film", tentokrát divák jako samozřejmost přijme, že lidé si toho v životě opravdu hodně sdělují slovy.

Výborní herci

Velkou oporou filmu, snímaného promyšleně nenápadnou kamerou Diviše Marka, jsou herci. Na nich, na detailech jejich tváří, citech, jež dokáží zprostředkovat, spočívá hlavní tíha diváckého prožitku. Sláma jim dal velký prostor a velkou důvěru.

Tatiana Vilhelmová měla part nejtěžší - tak kladné postavy představují skoro herecké peklo. A podala výkon až neuvěřitelný - dokázala zahrát Monču tak, že není ani svatá ani blbá, je to opravdu "jen" slušná holka, která v průběhu filmu dospěje v mladou ženu, která bude v budoucnu svůj osud přijímat s jasným vědomím toho, pro co se v životě rozhodla a proč. Aně Geislerové se podařilo perfektně vystihnout hranici mezi neurózou z neuspořádaného života a projevy už vážného psychického onemocnění. Divák doslova spoluprožívá její bezradnost i neschopnost cokoliv udělat jinak než špatně. A životní výkon podává Pavel Liška, který oproti svým předchozím už poněkud šaržím "idiotů" tentokrát zahrál sice hodného a možná maličko troubovitého, ale v rozhodujících situacích chlapsky silného Tondu s takovou přesvědčivostí, že mu lze věřit doslova každičké gesto.

Ve vedlejších rolích jsou skvělí především otcové Monči a Tondy - Bolek Polívka jako nezaměstnaný padesátník v sobě nese všechnu beznaděj své situace, lásku k dceři i absolutní nepochopení, proč ta jeho holčička chce kamsi jinam, kam přece vůbec nepatří. Tondův otec dochází k jistému prozření až tváří v tvář smrti, ale v podání Martina Huby je to velmi přesvědčivé - vždyť konec konců i tak to v životě chodí. Simoně Stašové nepatrně nesedí úvodní scény filmu, ale tam, kde o něco jde (a to něco je život její dcery), je jedním slovem skvělá.

Štěstí je silný film. Nepracuje s osvědčenými pomůckami podobných filmů, jakými jsou důraz na prostředí, v němž se odehrává, promyšlené "odlehčení humorem" či dávkované dojetí. Všechno jako by tu bylo naprosto samozřejmé, a i když to není zrovna veselé, stojí za to na Štěstí jít. Pocit z něj může být mnohem radostnější než z kdekteré taškařice.

Štěstí, ČR/Německo 2005

Scénář a režie: Bohdan Sláma, kamera: Diviš Marek, hrají: Tatiana Vilhelmová, Aňa Geislerová, Pavel Liška, Bolek Polívka, Simona Stašová, Zuzana Krónerová, Martin Huba a další