Emil Hruška: My, hoši ze Sudet

Útlá knížečka, na půl hodiny čtení, víc reportáže než povídky, čtení srozumitelné hlavně těm, kdo po poslední válce vyrůstali v dosídlených pohraničních oblastech, kde žili pohromadě Češi odevšad, Češi z Volyně, Rumuni, Bulhaři, cikáni, nevysídlení Němci a kdovíjaká ještě směska. Pro ostatní Čechy (Pražáky zvláště) zprávy z jiného světa. Ta nejdůležitější z nich je tato: Stalo se a bylo, nedá se odestát, a kolik je hrobů, o kterých nikdo neví. Poučení? Skrze Aymého Zelenou kobylu: Který Francouz si dneska láme hlavu, že před skoro sto padesáti lety znásilňovali prušští vojáci jejich prapraprababičky? Asi jako v Hruškově majstrštyku Smrt Karla Fábery: Děti pocházející z těchto prapodivných svazků však už problémy mezi sebou neměly. Národnost jejich rodičů jim mohla být ukradená.

(CZ Books)

Z překladů:

Arnošt Kolman: Zaslepená generace

Že byly tyto paměti předního československého komunisty vůbec napsány a po třiceti (!) letech vycházejí i česky, zasloužil se autorův zeť František Janouch, člověk podobného osudu, leč o generaci mladší, a tedy rychleji probuzený, zakladatel Nadace Charty 77. Kolman (1892 až 1979) byl špičkový intelektuál a přesvědčený marxista. Jeho rozloučení s Komunistickou stranou Sovětského svazu dopisem Brežněvovi v roce 1976 (členem byl od roku 1918) patřilo k mediálním událostem studené války.

To už byl ve Švédsku u dcery, paměti byly ještě předtím propašovány z Moskvy (psány byly rusky) a poprvé vyšly v Německu v roce 1979. Chce-li někdo pochopit dobu, pohnutky aktérů, souvislosti - neobjevila se v posledních letech lepší knížka, přitom blízká českému čtenáři.

Kolman je otevřený, nefixluje s vlastní rolí jako jiní pamětníci, proto je jeho často zřetelná bolest nad rakovinou toho, co sám pomáhal vybojovat, tak působivá. Nostalgie po sovětském impériu není na místě a pro mladší může být kniha učebnicí, co to opravdu je policejní stát:

Člověk mohl mít dlouho pokoj, ale někde zatím hromadili a hromadili materiály, aby ve vhodnou dobu mohli udeřit. Podezřelí byli všichni bez výjimky. Bylo tomu tak za Stalina (kdy to vedli Ježov a Berija), za Chruščova (kdy úřadoval Semiščastnyj) a je tomu tak i nyní za Brežněva (kdy to dělá Andropov). Stručně řečeno, policejní stát existuje jako dříve, jenomže s tím rozdílem, že po veřejném odhalení Stalinových zločinů se rozsah perzekuce kvantitativně zmenšil, ale elektronika zároveň umožňuje podstatné zdokonalování metod sledování...

(Přeložil Vladimír Tosek. Host)

Sándor Márai: Judita

Další z románů předního maďarského meziválečného spisovatele a košického rodáka Sándora Máraie. Po 2. světové válce emigroval do zámoří a jako spisovatel se odmlčel - až teprve po jeho smrti v roce 1989 bylo jeho dílo znovu objeveno a postupně vychází také v českých překladech.

Judita skrze portréty několika výmluvných charakterů a komorní milostné drama vypráví o společenských změnách. V první části čteme zpověď nejprve manžela, poté manželky. Druhá část je věnována Juditě, služce, z níž se náhle stane dáma velkého světa.

(Přeložila Dana Gálová. Academia)