Článek
Co vás zaujalo na postavě a životních osudech mecenášky, sběratelky, historičky umění, kurátorky a nakladatelky Medy Mládkové?
Její bohatý život, životní zapálení, vlastenectví, bojovnost, velká láska k jejímu muži. Je to velká česká žena a o nich má prostě smysl v dnešní době hrát.
Jste si v něčem s paní Medou Mládkovou podobné?
Nerada bych se s ní srovnávala, na to bude čas, až mi bude sto. Ale jestli můžu pojmenovat jeden náš společný znak, byla by to energie a smysl pro dotažení věcí do konce. Nerada odcházím od nedodělané práce a nerada se vzdávám, stejně jako paní Meda.
Setkala jste se v průběhu zkoušení s paní Mládkovou a mluvily jste o hře?
Posledních čtrnáct dní jsme zkoušeli dennodenně v Museu Kampa, kde paní Meda bydlí. Pokud měla náladu, nechávala si otevřené okno, a já s ní prohodila pár slov.
Co pro herečku znamená ztvárnit ženskou postavu od čtrnácti do stovky let?
Je to úkol, překážka, a tomu jsem vždycky otevřená. Samozřejmě nejvíc záleží na divákovi, jestli bude ochotný na tuhle iluzi s časem přistoupit, ale mě tohle hraní s mládím a stářím těší. Je přece skvělé, že se můžete vracet do dětství i nahlížet do budoucna na to, jaké to asi bude, až budu třeba osmdesátiletá.
Těšíte se na hraní na nádvoří Musea Kampa pod širým nebem?
Těším se moc. Nádvoří Musea Kampa je příjemné místo, leží mezi stromy u řeky. Vždy, když tam přicházím, říkám si, jaké mám krásné pracoviště. A hraní pod širým nebem už mám vyzkoušené z Letních shakespearovských slavností, takže znám ty kouzelné momenty, když třeba na jevišti vyznáváte lásku a do toho se zvedne vítr. Má to přidanou hodnotu pro herce i diváky. Jako divák moc ráda chodím v létě na koncerty i divadla pod širým nebem.