RECENZE: Čtyři generace v jednom starém domě

V jednom starém pražském domě žije mladá dvojice, která v něm nabízí ubytování prostřednictvím systému airbnb. Anna, jež dům zdědila po svém pradědečkovi, se snaží vypátrat vše o jeho osudech a tím i o osudech své rodiny. Její manžel Slávek naopak cítí dům jako přítěž a překážku ve vytvoření skutečného domova.

Před očima diváků tak defilují čtyři generace jedné rodiny a v nich se jako v kapce vody odráží historie české, respektive československé společnosti od první republiky po současnost. Pradědeček Josef legionář, do jehož představy o demokracii zasáhne ničivě vývoj poválečné republiky, jeho dvě dcery, stojící každá na opačném pólu politického spektra, okupace v roce 1968 a následná emigrace jedné z dcer, to vše souvisí s historií domu a jeho mrtvých i živých obyvatel.

Hančilové se do plochy devadesátiminutové hry, respektive inscenace, vešlo opravdu hodně, byť v nutném zkratkovitém zkreslení. Postavy tak občas jednají víc z vůle autorky, než z logiky jejich přirozeného vývoje a motivací. Týká se to zejména dcer Týny a Bětky i otce Josefa. Nepřehlédnutelný je i fakt, že předposlední generace Anniných rodičů se kamsi vytratila. Nicméně, hra je psaná živým dialogem a její postavy dokážou zaujmout.

To i díky hereckým výkonům, jimž dominuje Týna Andrey Elsnerové a Anna Jany Kotrbaté. Hru s šesticí herců nastudovala mladá režisérka Barbora Mašková, pro niž jistě nebylo snadné poprat se s historickými reáliemi. Celkem se jí to daří, až na detaily (jako třeba moderní punčocháče v rukou sester oslavujících konec války) inscenace vyznívá věrohodně, má dobrý temporytmus, postavy a časové roviny se prolínají tak, že divák v nich neztrácí orientaci.

V době, která ve všech pádech skloňuje globalizaci, ztrátu identity a evropské občanství, je dobře, že se na vinohradské scéně objevila hra kladoucí otázky po potřebě a smyslu domova. A že je dílem mladé generace.

Hodnocení: 75 %

Může se vám hodit na Firmy.cz: