Tanečníka Karla Vaňka inspirovala Antonioniho Zvětšenina

Původní myšlenka byla věnovat se rudé barvě, ta ve všech kulturách měla a má velmi specifické významy. Z ohromného množství podnětů, se kterými jsme pracovali, se mi zalíbil obraz - tak trochu asociace na slavnou scénu z Antonioniho Zvětšeniny - kdy se já jako choreograf nacházím v situaci fotografa, který při vyvolávání fotografie v temné komoře v červeném světle pomalu objevuje detaily, jichž si před tím vůbec nevšiml. A tímto způsobem objevuje nové souvislosti. Červené světlo hraje i v představení důležitou roli.

Moje zkušenost s životem v socialismu sice byla tématem několika mých představení, tentokrát vsak nehraje žádnou roli. Představení reflektuje aktuální společenskou atmosféru, ne vsak nutně politickou. Dali jsme mu podtitul - „představení pro společnost ve stavu neustálého poplachu”. Snažíme se reagovat na situaci, kdy jsme každý den vystaveni ohromnému přívalu zpráv, z velké části negativních, a žijeme ve stavu neustálé předrážděnosti. Moje choreografie na to reaguje vyzvou vrátit se aspoň po dobu návštěvy divadla k pozitivním prasílám života a zapomenout na alarmující realitu.

Nebylo to žádné konceptuální rozhodnutí, původně jsem plánoval duet s mým dramaturgem. Aby tam bylo trochu více energie, pozval jsem ještě mladého dynamického tanečníka. Nakonec ale tato sestava 3 mužských těl výrazně ovlivnila choreografii a většina diváků vnímá představení jako velmi mužské. Nebyl to vsak prvotní záměr.

Představení vznikalo na jaře 2017, v relativně krátké době dvou měsíců, premiéra byla v červnu 2017. Pro mě to byla neobvyklá zkušenost, protože v krátké pauze, která následovala po prvním měsíci práce, jsem se radikálně rozhodl veškerý materiál, na kterém jsme dosud pracovali (dal by se zařadit víc k tanečnímu divadlu), „hodit do kose” a začít s úplně novým konceptem - s koncentrací na lidské tělo a archaické pohybové formy. Ten jsem pak ve velmi krátké době konsekventně realizoval.