„Můj otec je lékař, a když jsem se narodil, pracoval v Ústřední vojenské nemocnici. Bylo mi teprve sedm měsíců, kdy jsme se přestěhovali do Čech a natrvalo se tam usadili,“ řekl na úvod Právu Praženica.

Není divu, že hovoří česky, přitom umí plynule slovensky, protože doma se tou řečí nadále mluví. Vztah k muzice měl odmalička. Vedli ho k ní rodiče a zejména prarodiče, kteří v Žilině hudbu učí. Jeho bratr hraje na hoboj a sestra na klavír.

„Můj vztah k hudbě se postupně vyvíjel a před třemi lety jsem jí doslova propadl. Stala se pro mě vášní a já v ní začal spatřovat hlubší smysl,“ přiznal Praženica. „Týká se to klasické hudby, ale poslouchám také rockovou nebo popovou.“

Pavol Praženica má velké dny před sebou.

Pavol Praženica má velké dny před sebou.

FOTO: archív umělce

Již od dětství se zúčastňuje tuzemských a mezinárodních soutěží. Hrál například na Klavírní soutěži W. A. Mozarta v Římě, Mezinárodní soutěži Flame v Paříži, Mezinárodní soutěži Petra Toperczera v Košicích, na Young Pianists of the North v Newcastlu ve Velké Británii, Prague Junior Note v Praze, Mezinárodní soutěži Ference Liszta ve Výmaru, soutěži Bély Bartóka ve Vídni a dalších. Opakovaně na nich uspěl.

„Nervozita je vždycky, je přirozená. Zažil jsem ale i účastníky, kteří přišli na pódium a rozklepali se tak, že vůbec nebyli schopni vystoupit. To, co cítím před soutěžemi já, je spíš pocit odpovědnosti. Výhodou zahraničních soutěží je to, že mě tam většina lidí nezná a já tím pádem nečelím takovým očekáváním jako v Čechách,“ svěřil se Praženica.

Nejvíce si cení třetího místa z letošní soutěže International Piano Competition for Young Musicians v nizozemském Enschede. Vzhledem k velké konkurenci tvrdí, že úspěch na ní je pro něj více než prvenství na jiných.

Pavol Praženica.

Pavol Praženica.

FOTO: archiv umělce

„Pro některé jsou soutěže prospěšné, jiní tvrdí, že nemají smysl. Každý preferuje něco jiného a má možnost se rozhodnout. Pro mě osobně je účast na takových akcích důležitá z několika důvodů. Mám možnost porovnat se s ostatními, potkávám lidi se stejnou vášní a v neposlední řadě mě donutí se na interpretaci pořádně připravit. Díky tomu mě to pak při koncertech zbavuje velké části trémy. Když skladby umím, jdu si koncert užít,“ vypočetl výhody mladý klavírista.

Jeho nejoblíbenějším autorem je Ferenc Liszt, od kterého má rád většinu jeho skladeb. Interpretuje také díla Scarlattiho, Bacha, Beethovena, Haydna, Mozarta, Chopina, Mendelssohna, Debussyho, Smetany a dalších velikánů klasiky.

„Proč mám nejraději Liszta? Myslím si, že na to má vliv to, že jsem se narodil na Slovensku. Liszt byl maďarské národnosti, současně světoběžník, ale v jeho hudbě je podle mě spousta slovenských motivů. Mnoho jeho skladeb mělo premiéru v Bratislavě, a Slovensko a Maďarsko k sobě navíc mají historicky blízko,“ vysvětlil Praženica.

Zajímá ho i historie jednotlivých skladeb a život jejích autorů. „Podle mě to patří k interpretaci klasiky. Aby k ní hudebník měl co nejlepší vztah, měl by něco vědět o historii skladby. Měl by vědět, proč vznikla, za jakých okolností, případně jaký byl její osud. Může to mít vliv i na to, jakým způsobem ji pak interpretuje,“ vysvětlil.

Praženica tvrdí, že na jiné hudební nástroje hrát vlastně neumí. Věří si ale jako zpěvák a nedávno se začal věnovat dirigování. Příští rok by se rád zúčastnil dalších soutěží, v dubnu jej čekají vystoupení s Janáčkovou filharmonií Ostrava.