Hlavní obsah

RECENZE: Žádná nostalgie, Lucie je naživo ve formě

Právo, Jaroslav Špulák

Zaplněná Ostravar Arena, zpívající diváci, velkolepá scéna, čitelný zvuk, dobře známé i nové písničky a na pódiu ti čtyři – David Koller, Robert Kodym, P. B. Ch. a Michal Dvořák. A ještě bubeník Adam Koller. Nikdo další. To byl úterní ostravský koncert skupiny Lucie, první z jejího turné.

Foto: ČTK - Jaroslav Ožana

David Koller ze skupiny Lucie v Ostravar Areně.

Článek

Čtyři dny před ním vydala nové album EvoLucie, po dlouhých šestnácti letech. Většina koncertů turné k němu je vyprodaná a jistě není bez zajímavosti, že v Brně se odehrají dva a v Praze hned tři. Zájem o živé vystoupení nejslavnější české kapely je prostě obrovský, ostatně už od devadesátých let minulého století byla každá její aktivita hudební událostí.

Lucie si je své pozice dobře vědoma, a tak pečlivě nachystala vystoupení, které lze směle označit jako velkolepé. Nejde zdaleka jenom o na všechny strany prostornou scénu, které za zády muzikantů dominovala obrazovka, na níž bylo k vidění nejenom dění na pódiu, ale střídavě i ilustrační záběry či klipy.

Foto: ČTK - Jaroslav Ožana

Robert Kodym (vlevo) a P. B. Ch. v Ostravě.

Jde i o to, že od první chvíle byl zvuk koncertu mocný a přehledný, jen vzácně se do něho na chvíli nějaký nástroj ponořil, a v neposlední řadě i o to, že na pódiu stály čtyři vyzrálé hudební osobnosti.

Nic naplat, Lucie nemusí na scéně poskakovat či dodržovat choreografii, aby bylo jejích členů takříkajíc všude plno. Stačí jí tam jen být. Dokonce stačí, aby začala hrát písničku, a posluchač hned zbystří a oddá se její melodii, nebo aby Koller či Kodym začali zpívat.

Je to jako přednáška milovaného a moudrého vysokoškolského profesora, v tom nejlepším smyslu slova. Lucie je prostě kapela s historií a příběhem. Charisma má ostatně už jen její název.

Foto: ČTK - Jaroslav Ožana

Zleva Robert Kodym, David Koller a P. B. Ch.

Ostravský koncert začala ve velkém stylu. Písničkou Šrouby do hlavy se vrátila na přelom osmdesátých a devadesátých let a následující Lovec, střelec, doktor & vědec do roku 1998, kdy tato vyšla. První sloku skladby Chci zas v tobě spát zazpívalo pouze publikum, čímž se dostalo do patřičné hlasové pohody a v následujících písních pomáhalo kapele i v okamžicích, kdy Koller či Kodym pěli naplno.

Zazněly nejoblíbenější kousky - Lucie, Oheň, Dotknu se ohně, Daniela, v přídavku Černí andělé a další. Z nového alba došlo na pět písniček. Singly Takhle tě mám rád a Nejlepší, kterou znám u publika v koncertní podobě podle očekávání obstály. Živá verze sluší i písni Než tě rozkradou. Sex 3 a Burning Man potřebují více času, reakce na ně byly zatím spíše přijatelné.

Lucie přesto odehrála vystoupení, které nepolevilo v tahu, přesvědčivosti a vyzrálosti. Má co nabídnout, její písničky mají výrazné slogany, a když například halou zněla Amerika, byl poslech tisíců rozezpívaných hrdel silným emotivním zážitkem.

Právě při této písni běžel zajímavý obrazový doprovod, jenž byl sestříhaný z různých koncertů skupiny, přičemž v některých momentech pohyb zpívajících úst některého ze členů kapely v projekci odpovídal textu, který právě píseň podávala.

Nostalgický byl obrazový doprovod k písni Lucie, který zavedl přítomné diváky do starých časů, až do těch, kdy byla kapela zatím jen velkým příslibem české hudební scény. Další obrazové projekce byly funkční, hravé i vtipné, černobílý klip ke skladbě Sen je pak umělecký dar.

Koncert Lucie byl rovněž živý a přirozený. Na to konto se s radostí přehlížejí drobné pěvecké výkyvy, které k rockovému setu prostě patří. Jistě by mu ale prospěla lepší komunikace muzikantů s diváky.

Energie, nadšení, pozitivna a otevřenosti měl dost a dost. Nebyla to žádná nostalgie přicházející ze starých časů, byl to moderní set zkušené kapely. A mimochodem, strašně rychle uběhl.

Lucie
Ostravar Arena, Ostrava, 13. listopadu

Hodnocení: 85 %

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám