Pracoval jako portrétní, reklamní a posléze i coby divadelní a reportážní fotograf. Od roku 1953 se začal věnovat horolezectví a díky svému výtvarnému talentu dokázal na snímky přenést drsnou a krutou krásu světových velehor. Byl členem expedic do Afghánistánu, Pákistánu i Peru. Ta poslední mu však byla osudná, protože tam tragicky zahynul se všemi dalšími horolezci při zemětřesení pod lavinou, jež zavalila jejich tábor pod horou Huascarán.

Protože Heckel vytvořil obsáhlý a pečlivě uspořádaný fotoarchiv, bylo možné pojmout expozici v co nejširším obrazovém záběru. Obsahuje nejen fotografie hor, ale i reklamní snímky, momentky z výprav a výletů či jeho publikace nebo osobní věci.

Božstvům na milost

Jádrem expozice jsou však především snímky světových velehor. Už na první pohled je patrné, že k nim měl Heckel obrovský respekt.

Malý človíček se sotva drží na nekonečně bělostném masivu a za ním se táhne linie jeho stop, zatímco obloha je tak daleko a zároveň i hluboko. Snímek, pocházející z Hindúkuše v Afghánistánu, ukazuje, jak je horolezec vydán horským božstvům na milost a nemilost. A že musí být pokorný, aby mu dovolila se na chvilku podívat do jejich svatyně. Zcela z jiného světa jsou reklamní fotografie. Všechno na nich působí klidně, až únavně líně. Herečka Milena Dvorská v roli modelky se rozkošnicky jako domácí kočka protahuje u automobilu Škoda, jiná krásná dáma pózuje se sportovním autem na pražském Hradčanském náměstí a další krasavice sedí v podřepu u ledničky.

Banální témata dokázal Heckel nafotit řemeslně dokonale, přitom v nich uměl vypíchnout ladnost tvaru. Automobilů i slečen.

Snímky Viléma Heckela spojují preciznost a smysl pro detail. Dokázal vždy trpělivě vyčkat na správný moment a zachytit podstatu dění.

A je lhostejné, jestli figura drží v ruce cepín a lano, nebo se opírá o kapotu naleštěného automobilu.