Výběr černobílých snímků zobrazuje krajinu mezi Sinajem a Golany, i její obyvatele, v období posledních dvaceti let. Kolekci doplňují aktuální snímky, které vznikly v tomto roce. V tak velkém rozsahu je celý cyklus v galerii představen premiérově.

Izrael je země prodchnutá historií, válkou i náboženstvím. Pokud nechtěl autor sklouznout k patetickému klišé, musel se od tohoto starozákonního rozměru oprostit a pokusit se dané téma uchopit zvenčí z pohledu „bezvěrce“. To mu umožnilo vidět věci z nadhledu a odstupu.

Přesto lze na výstavě najít fotografie, které mají v sobě velmi silnou symboliku. Snímek Golany ukazuje vlající potrhanou vlajku s Davidovou hvězdou a vzadu ve skalní průrvě stín vojáka s vytrčenou zbraní. Je v něm všechno, co Izrael symbolizuje. Odkazuje k biblickému králi, holocaustu i dlouhodobé válce.

Nicméně Cudlín dokáže onu patetičnost překonat tím, že umí vidět a následně zachytit i humorné situace. Třeba cirkusového klauna, jenž stojí na vojenském opevnění a pod ním si to mašíruje po zuby ozbrojená vojanda. Až absurdně působí obrázek betonové zdi, jež odděluje dva znepřátelené národy, Izraelce a Palestince, a na kterou někdo napsal velkými písmeny Love.

Ovšem další snímek ve stejné řadě vystavených děl vrátí do reality. Dvojice milenců tulících se k sobě hledí z kopce na Jeruzalém. Fotograf však jejich idylku zachytil přes sklo, které zřejmě poškodila kulka.

Výstavnímu sálu vévodí velké hebrejské písmeno Ajin. Je v abecedě šestnácté a jeho číselná hodnota odpovídá hodnotě sedmdesát, což je doba existence stáru Izrael. Zároveň slovo ajin znamená v hebrejštině oko, písmeno, které vidí, ale nemluví. Totéž lze říci o vystavených fotografiích Karla Cudlína.