Svět fotografa Alexe Webba jako absurdní a barevná koláž

Přitom rodák ze San Franciska a člen prestižní agentury Magnum Photos pracoval původně s černobílými snímky. Působil totiž jako profesionální reportážní fotograf, který se zabýval především sociálním dokumentem. Zaznamenával bezútěšný život lidí v odcizených postmoderních metropolích i městečkách na jihu USA.

Jednoho dne však došlo ke zlomu. Podle Webba za to mohl jednak pocit, že dospěl na konec určité cesty, a také zakoupení knihy Grahama Greena Komici, která je zasazená do prostředí Haiti. Ta ho upoutala natolik, že se rozhodl karibskou zemi osobně navštívit.

Tam se mu otevřely dveře do dalšího mikrosvěta. Objevil říši barev a zároveň svět krásný a zároveň brutální. To ho natolik zaujalo, že jej začal zaznamenávat výhradně na barevný materiál.

Fascinovaly ho nejen karibské destinace, ale také Mexiko, Indie, Řecko či Kuba. Začal si tam všímat nejen barevného prostředí, ale rovněž zasazení předmětů a lidí do určitého kontextu a často vyhledával absurdní či tragikomické situace. Sám sebe pasoval do role pouličního fotografa.

Každá z vystavených fotografií Webba přibližuje nejen coby pilného chodce v exotických metropolích, ale také jako velmi vnímavého pozorovatele, schopného odhalit v daném prostředí zajímavé a přirozené obrazy. A vidět je ve zlomku sekundy, to si žádá opravdu talentovaného tvůrce.

Na první pohled vypadají mnohé snímky jako uměle vytvořené koláže, známé třeba z dílny Jiřího Koláře nebo herce Miroslava Horníčka. Často je třeba dlouze studovat, co vlastně vidíme.

Typickým příkladem je fotografie Bombay, India 1981, na které zaujmou dvě obrovské lidské oči a teprve následně fragmenty lidských těl mezi reklamními nápisy. Až časem si jeden povšimne, že fragmenty těl jsou vytvořeny stíny a obrovské oči jsou jen ozdoby na shora visících dečkách. A překvapí, jak se v jednom jediném okamžiku mohou jednotlivé prvky poskládat.

Jinde pobaví až tragikomická absurdita situace. Tehuantepec, Mexico 1985, staví proti sobě svět blahobytu a chudoby. V prvním plánu stojí papírová bedna sloužící jako stojan na luxusní střevíčky. Vypulírované červené, bílé, černé, modré a stříbrné štekle svítí čistotou. Jenže pod nimi se rozprostírá zdevastovaná městská ulice.

Jako skutečný obraz moderního světa působí barevný snímek Tijuana, Mexico 1999. Těžko říci, co vlastně Webb zachytil. Zřejmě nějakou skleněnou výlohu, ve které se odráží jak její výzdoba, tak i střípek okolního světa. Přesto je na tomto kousku papíru vidět vše, co symbolizuje náš život. Krvavá hlava Krista v trnové koruně je vyhasínající víra. Děda mráz na saních ukazuje na poživačnost a mamon. Muži vedoucí dostihového koně představují zábavu a úspěch a holé opálené ženské nohy pouliční šlapky.

Alex Webb své fotografie nazývá jen podle míst, na nichž je vytvořil, a přidává rok, ve kterém vznikly. Jako by tím chtěl naznačit, že dnešní svět je v podstatě anonymní místo k žití, ve kterém se jednotlivá specifika a typické symboly ztrácejí pod nánosem moderní civilizace.