Začínal jste jako muzikant doprovázející jazzové velikány, jako byli Freddie Hubbard a Joshua Redman. Jaké to je mít vlastní big band?

Zbožňují hraní se svým big bandem. V této kapele je všechno, co miluju na hudbě - improvizace, komponování, aranžování, showmanství. Nemáme možnost spolu pracovat celou dobu, ale když to děláme, je to jeden velký večírek.

Které big bandy vás inspirovaly a ovlivnili vás staří mistři typu Duka Ellingtona, nebo spíš revivalisté typu Wyntona Marsalise?

Když se podíváte do bookletu mého prvního bigbandového CD The Good Feeling, uvidíte tam, že jsem vyjmenoval asi 50 lidí, kteří mě ovlivnili. Byl jsem ovlivněn kýmkoli, kdo vůbec něco složil pro big band a zkoušel jsem si vypůjčit něco od každého skladatele a aranžéra big bandů, které jsem kdy slyšel. Stačí si poslechnout nahrávky Duka Ellingtona, Counta Basieho, Dizzyho Gillespieho, Gila Evanse , Quincyho Jonese, Thada Jonese, Olivera Nelsona, Franka Fostera, Ernieho Wilkinse, McCoye Tynera, Clayton/Hamilton Orchestra, Stana Kentona, Marie Schneiderové nebo Lincoln Jazz Orchestra - ty všechny se pronikly do mé krve.

Co pro vás jako pro basistu znamenal Charles Mingus, který jako kontrabasista taky vedl větší skupiny?

Mingusův příspěvek coby virtuózního basisty a plodného autora na mě měl silný vliv. Nahrávka Charlieho Parkera a Dizziho Gillespieho Jazz At Massey Hall, kde hraje Mingus, byla tím albem, které mě přivedlo k jazzu a zcela změnilo můj život.

Co vás zajímá na soulu a r´n´b, že je taky hrajete?

Soulová hudba byla velmi populární, když jsem jako dítě vyrůstal ve Filadelfii, takže je integrální součástí mé hudbení DNA. Vyrůstal jsem primárně v domácnosti plné r´n´b. Můj táta hrál na baskytaru s populárními soulovými skupinami The Delfonics a Blue Magic a se zpěváky Majorem Harrisem a Billym Paulem. Tato hudba dominovala mému dětství a i dnes zůstává se mnou.

Jaké to je pohybovat se mezi různými styly, když hrajete s vlastním big bandem. s combem Inside Straight nebo s experimentálnějšími Situation, kde máte DJe?

V jazzu vždycky přeskakujete mezi různými styly. Vyvinete si tak muzikantské schopnosti, které vám umožní snadno přecházet z kapely do kapely.

Která spolupráce s dalšími muzikanty pro vás byla nejvýznamnější - ta s kytaristou Patem Methenym, se saxofonistou Sonnym Rollinsem, či působení ve Five Peace s Chickem Coreou, Johnem Mc Laughlinem a Kennym Garrettem?

Nemůžu ohodnotit žádnou z těchto spoluprací jako důležitější než ty další. Všechny měly stejný význam pro můj hudební rozvoj a přístup.

Kde vidíte budoucnost jazzu?

Na to je těžké odpovědět, ale věřím, že dokud mladí muzikanti budou mít touhu jít intelektuálně a tvořivě tak daleko, jak jen mohou, nebude nedostatek nové, zajímavé, hluboké a silné hudby.