Článek
Fanoušci si loňské album nicméně oblíbili stejně jako ta předchozí, na koncerty jich chodí čím dál víc a deska nakonec stejně jako všechny čtyři před ní získala nominaci na Grammy.
V současné době má skupina kolem manželů Régine Chassagne a Wina Butlera šest členů. Česká zastávka jejího turné Infinite Content je naplánována na 15. června, kdy vystoupí v O2 areně v Praze.
Loni v létě jste vydali své páté studiové album Everything Now. Jak jste prožili zbytek roku?
Intenzivně. Byli jsme na velkém turné, což bývá náročné. My do toho jdeme úplně naplno. Na turné Infinite Content navíc, když to technické podmínky dovolí, vystupujeme na kruhovém pódiu, a to si žádá ještě víc energie. Přesto nás to velmi baví.
Poprvé jsme si to vyzkoušeli na loňském festivalu Primavera Sound ve Španělsku, na němž jsme druhý den odehráli další koncert na normálním pódiu. Turné je vždy výzva, každý den se snažíte ze sebe vydat to nejlepší.
Fanoušci si album Everything Now zamilovali, zároveň je to vaše první deska, která schytala masivní kritiku v recenzích. Naučila vás tahle zkušenost něco?
Rozhodně jsem se naučil, že ne každý sdílí náš smysl pro humor. Mysleli jsme si, že se nám podařilo něco legračního, ale zjistili jsme, že hodně lidí nemá rádo ironii a drzý humor.
Neustále jsem například přátelům své matky musel vysvětlovat některé naše kroky. Vypustili jsme do světa nějaké vtipy a mnoho lidí je bralo vážně. Rodinní přátelé mi dávali dost nepříjemnou zpětnou vazbu. Uvědomil jsem si, že jiná generace nás nemusí pochopit. Byla to lekce.
Týkalo se to kampaně před vydáním alba, kdy jste záměrně vypustili několik mystifikací, například že na koncertech zavedete povinný dress code? Potom jste je svedli na neexistujícího marketéra, který byl údajně příliš horlivý v propagaci vašich koncertů. Také jste na stránce Stereoyum ještě před vydáním alba uveřejnili fiktivní recenze a vzali tak recenzentům vítr z plachet.
Přesně tak, ty zprávy byly záměrně tak bláznivé, že nás v životě nenapadlo, že je někdo bude brát vážně. Bylo těžké některým lidem vysvětlit, že to není míněno vážně. Holt se nemůžete pokaždé zalíbit každému.
Co album Everything Now znamená pro vás osobně?
Upřímně? V tuhle chvíli je to zrovna příliš abstraktní otázka. Momentálně pro mě neznamená nic. Jsem zrovna v trochu jiném světě. Jsem s rodinou v New Orleans, poslouchám jazz a užívám si volno.
Každopádně se s tímhle albem všechno odehrává ve větším měřítku než dřív. Na koncerty chodí ještě více lidí. V Británii písničku Everything Now dost hráli na BBC Radio 1. Je to poprvé, co se blížíme něčemu, čemu se říká rádiový hit. To se nám ještě nestalo, je to zajímavý zážitek.
Věděli jsme, že tentokrát máme šanci, ale nevěděli jsme, jaký to bude pocit. Je to prostě hudba, na které jsme tvrdě pracovali a nyní ji hrajeme lidem.
Vy si opravdu myslíte, že jste dosud neměli hit? Všechna vaše alba byla nominována na Grammy, jedna vaše píseň hraje v závěrečných titulcích The Hunger Games…
Ano, docela nás hráli, ale rádiový hit? Rozhodně ne. Teď jsme tomu nejblíž.
Na posledním albu s vámi pracoval zajímavý mix producentů. Jak důležitá byla jejich role?
Vnímáme je spíš tak trochu jako členy kapely. Není to ten model, kdy producent přijde s vlastní technikou, jasnou představou a studiovými hráči. Spíš je přijímáme mezi sebe a důvěřujeme jim. Zkusíme něco navrhnout, a když řeknou, že je to dost dobré, nezkoušíme tisíc dalších verzí. Bereme jenom ty lidi, u kterých si dovedeme představit, že je vezmeme do skupiny.
Tentokrát to byli třeba Thomas Bangalterof z Daft Punk, Geoff Barrow z Portishead nebo baskytarista z Pulp Steve Mackey. S nimi bychom měli kapelu moc rádi a tohle bereme jako její krátkodobou verzi.
V minulosti jste podpořili Baracka Obamu, před rokem jste v den inaugurace Donalda Trumpa symbolicky vydali píseň I Give You Power. Proto se vás, přestože jste kanadská kapela, chci zeptat, jak nyní hodnotíte jeho prezidentství?
Bože, on je špatný vtip. Příšerný prezident. Nezaslouží si obdiv jako politik ani jako člověk. Myslím, že v tomhle se všichni v kapele shodneme. Jeho hodnoty jsou velmi povrchní. Nejedná v zájmu vyššího dobra. Jeho administrativa slouží jen sama sobě. Doufám, že bude brzy pryč.
Obdiv si naopak zaslouží jeden z vašich velkých fanoušků, dnes již zesnulý David Bowie. Dokonce s vámi spolupracoval, jeho hlas zní v písni Reflektor. Jaký to byl pocit, když s vámi jedna z největších hudebních ikon nahrávala písničku či s vámi stála na pódiu?
Dost dobrý. Byl naše spřízněná hudební duše. Stejně jako my vždy rád zkoušel různé věci. Strávit s ním nějaký čas ve studiu i na pódiu byla čest a radost.
Svou kariéru postavil na sérii hudebních znovuzrození. Nikdy se nebál jít tam, kam chtěl. Byl to vzácný umělec. Navíc to byl velmi milý člověk, se kterým bylo příjemné být bez ohledu na jeho umělecké zásluhy.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: