Hlavní obsah

Tomáš Kočko: Česká lidovka je oproti moravské víc selanka

Právo, Jaroslav Špulák

Akustické písničky Tomáše Kočka a Orchestru propojené třemi pohádkovými příběhy, které zpěvák hudebník a skladatel Kočko namluvil, vyšly nedávno na albu Z Radosti. Mají základ v jeho tvorbě pro brněnské divadlo Radost, nicméně kořeny desky jsou v jedné staré výzvě.

Foto: Michal Krumphanzl, ČTK

Tomáš Kočko se pustil do písniček pro děti.

Článek

Jste moravský písničkář, který ve své tvorbě ctí folklór svého kraje. Jak jste dospěl k albu s písněmi pro děti?

Před několika lety po mně Milan Páleš z vydavatelství Indies chtěl písničku na chystaný sampler dětských skladeb Bongo BonBoniéra. Řekl jsem mu, že nějaké nápady mám, ale protože jsem chtěl ty písně nahrát s dětmi, nestihl jsem to. Navíc jsem tehdy pracoval na jiné desce. Nápad udělat dětskou písničku s dětmi ve mně ale zůstal.

Časem jsem dostal nabídku režírovat pohádku v brněnském dětském divadle Radost. Byla úspěšná, dostal jsem tedy další nabídku a potom ještě jednu. V průběhu osmi let jsem tam připravil tři pohádky s písničkami, zároveň se mi narodily tři děti, a mně se vynořila vzpomínka na to, že po mně Milan chtěl dětskou písničku. Tak jsem mu dal celou desku. Přearanžoval jsem ty původně divadelní písničky, dopsal sloky a k vizuálu přizval svého dvorního scénografa Michala Hejmovského.

Jak jste se dostal k režírování pohádek?

Jsem vystudovaný operní režisér. Má první škola byla divadelní fakulta, na které jsem dělal muzikálové herectví, druhá pak hudební fakulta JAMU, na níž jsem se věnoval operní režii. Pár oper jsem i režíroval, ale potom jsem se pustil na hudební dráhu.

Na prknech divadla Radost jsem si přivydělával jako student i pod režijním vedením současného ředitele. Ten si na mě vzpomněl, když viděl mou práci na úspěšném představení Těšínského divadla – Těšínské niebo, a nabídl mi návrat k mé původní profesi.

V pohádce O Honzovi a zakleté princezně na albu jsou písničky, jež se vážou k české lidovce. Proč jste si odskočil od své tradiční moravské tvorby?

Jsem Moravák a dělám moravskou hudbu, to je pravda. Protože si ale spousta Čechů bere na paškál moravskou lidovku a tu svou nechává ležet ladem, řekl jsem si, že já si vezmu tu českou. Předchozí pohádku jsem hudebně zasadil do Beskyd, tu o Honzovi jsem umístil na Šumavu. A protože česká dechovka inspirací sahá až někam do Bavorska, je v pohádce slyšet i jódlování.

Je pro vás jako muzikanta velký rozdíl mezi moravským a českým folklórem?

Je obrovský. Zrovna nedávno jsem na Facebooku vedl diskusi o tom, v čem je ten moravský v porovnání s českým jiný. Můj kamarád z Prahy v ní na plnou pusu řekl, že Morava byla oproti českému království zaostalejší a konzervativnější. Kulturní impulsy šly navíc na naše území povětšinou ze západu, takže Čechy byly první na ráně.

Ale lze to říct i takhle: zatímco kořeny české lidové písně sahají jen do klasicismu, kořeny moravské lidovky jsou hlubší, zasahují i baroko a renesanci.

Je to i v tématech textů?

Samozřejmě. Na Moravě zůstaly balady a tragické až morbidní příběhy zpívané i hrané. V české hudbě je víc veselo a selanka. Z dnešních tvůrců je pro mě například typickým reprezentantem české kultury Jan Hřebejk.

Hrajete po vydání dětského alba koncerty pro děti?

Neplánuju změnit svou kapelu na dětskou. Sem tam ale na koncertech do repertoáru nějakou písničku z alba Z Radosti zařadíme. Při jeho tvorbě jsme zažili kupu legrace a rádi na ni takto vzpomínáme.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám