Kladu si otázku, jaké měli ego lidé, kteří vymysleli holocaust

Jistě nebylo jednoduché si představit realitu koncentračního tábora Osvětim. Narodila jste se řadu desetiletí po konci války. Kdo vám vyprávěl o hrůzách holocaustu?

Můj dědeček byl americký voják, který bojoval během druhé světové války a z koncentračních táborů se vrátil s nezapomenutelnými zážitky a přivezl i své fotografie.

Uvádíte také, že jste jako šestnáctiletá četla knížku Children of the Flames, vzpomínky dětí, které přežily Mengeleho pokusy na dvojčatech. Byla to opravdu trvalá inspirace?

Byl to skutečně první zážitek ohledně tohoto tématu, když jsem četla vyprávění přeživších. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. A kladla jsem si otázku, jak to bylo vůbec možné. Připadalo mi naprosto neuvěřitelné, jakou podobu měl život v koncentračním táboře. Jako dospívající dívka jsem citlivě vnímala každý popisovaný detail. Získala jsem tak osobní vztah k osudům dvojčat, která si Josef Mengele vybíral pro své pokusy.

Lze vůbec dnes pochopit vyvražďování lidí během holocaustu?

Přesahuje to moje chápání. Proč se toho nacisté vůbec dopustili? Kladu si otázku, jaké měli ego lidé, kteří vymysleli holocaust. Těžko si to opravdu představit. Přesto jsem musela vytvořit postavy těch, kteří takové ďábelské jednání prosazovali, včetně Mengeleho. Musela jsem se zároveň vciťovat do myšlení teenagerek Perly a Staši, které se s tím musely nějakým způsobem vyrovnat.

Je obdivuhodné, jak jemný a obrazný je váš jazyk, když popisujete život v takové hrůze. Navíc ukazujete, že se děvčata vydávala jedno za druhé, až skoro ztratila vlastní identitu. Nejspíš jediný způsob, jak se vyrovnat se ztrátou rodičů a blízkých.

Maximálně jsem zapojila svou fantazii, abych vůbec mohla pochopit jednání Perly a Staši a vypovědět o něm. Musely najít způsob komunikace s Mengelem. A hledat střípky lidskosti ve svém okolí. Byly dětmi, a přesto se s tím musely vyrovnat. A najít si kousky radosti v té hrůze.

Jako obětavý druhý otec obou dívek je Zvi Singer, český voják, který se také ocitl v Osvětimi. Jak jste na tuto postavu přišla?

Je to nejlepší člověk, jakého mohly sestry potkat. V podmínkách Mengeleho pokusů se snažil pomáhat všem obětem. Bez této postavy by byla kniha neúplná. Naše rodina má kořeny v Polsku, takže osobně vztah k českému národu nemám. Nelehce se třeba vyrovnávám s tím, že ženy si ke jménu připojují -ová. Takže i já jsem tady Konarová… Přijde mi to úsměvné.

Po vydání knihy Mischling jste absolvovala řadu setkání se čtenáři. Jaké jste získala nejzajímavější reakce?

Čtenáři se pochopitelně vciťují do Staši i Perly. Přicházejí také čtenáři, jejichž rodiče prožili holocaust, a k této skutečnosti získávají další vztah. Vyprávějí mi rodinné historie. Pro mnoho lidí je to stále živé téma.

Na své webové stránce uvádíte, že vám bude psaní o těchto sestrách chybět. Nemůžete se s nimi rozloučit?

Staly se součástí mého života. Jsou pro mě velice důležité. Dodávají mi optimismus, i když to může znít podivně.

Určitě teď nebude jednoduché najít téma pro další knihu. O čem přemýšlíte?

I když práce na románu Mischling trvala hodně dlouho a není lehké se jí jen tak zříci, je to nová šance. Uvažuju o nějaké komedii. Smích a veselou náladu mám ráda, tak se zřejmě vydám touto cestou. Třeba napíšu nějaký příběh z pláže.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: