Díky tomu, že její matka byla Angličanka (otec Čech), byla už od mládí ovlivněna anglosaskou pohádkovou tradicí. V její tvorbě najdeme především odkazy na příběhy Alenky v říši divů a medvídka Pú. Oba dva pohádkoví hrdinové mají i u nás velkou oblibu a tvůrkyně toho dokázala mistrně využít. Imaginativní svět za zrcadlem se rozhodla spojit s laskavostí české pohádky, a ještě ji podpořit výraznou barevností.

Mrázková psala a ilustrovala dětské knihy.

Mrázková psala a ilustrovala dětské knihy.

FOTO: Jan Šída, Právo

Expozici bychom mohli rozdělit na dvě na první pohled výtvarně protichůdné poloviny. Ta první obsahuje tvorbu pro děti plnou pohádkových bytostí, zvířat a romantických krajin. Autorka velice dobře pochopila, že práce pro nejmenší musí mít jasná estetická pravidla, aby je dokázala zaujmout. Proto je slon slonem a veverka veverkou. Proporce živočichů mohou být sice proti realitě jiné, ale jejich typické rozpoznávací znaky musí být stejné jako ve skutečnosti. Dítě má rádo určitý vizuálně pevný bod, kterého se může okamžitě chytit. A to Mrázková precizně dodržuje.

Druhou část výstavy tvoří striktně abstraktní díla. V tomto případě nenalézáme žádné uchopitelné vodítko. Barvy vytvářejí na ploše pouze dojmy a jitří naši fantazii. Autorka si pohrává s dynamikou tvaru, barevné skvrny skládá vedle sebe a vytváří plastickou krajinu na rovné ploše. Některé její malířské postupy připomínají ty, které známe z vrcholných děl Františka Kupky.

Autorka má ráda abstraktní barevné plochy.

Autorka má ráda abstraktní barevné plochy.

FOTO: Jan Šída, Právo

Ačkoliv obě výtvarné cesty jsou protipóly, dokáže je tvůrkyně smysluplně spojit. A to tam, kde potřebuje zdůraznit imaginaci pohádky. Zvířata a lidské figury zasazuje do prvního plánu, ale v tom druhém se díky abstraktním barevným plochám otevírají další dveře. A ptá se nás tím, co by se stalo, kdyby obyčejný smrtelník vzal za jejich kliku.