Článek
Že je Ostrava divadelní město, naznačil hned první festivalový den ve středu 29. listopadu, kdy se z pěti činoherních souborů představily hned čtyři. Činohra Národního divadla moravskoslezského otevřela festival tříhodinovou historickou freskou Sissi, která představuje císařovnu Alžbětu Rakouskou poměrně nezáživným a zdlouhavým způsobem.
Na prázdném jevišti se sice hemží soubor výborných hereckých osobností v krásně ušitých kostýmech, ale ke skutečně emotivnímu zážitku to má daleko. Svědčily o tom i reakce teenagerského publika dopoledního představení, jež hojně SMSkovalo a ke konci se už nepokrytě bavilo mezi sebou.
Obraz Yasminy Rézy je už sice poměrně obehraný, ale skvěle napsaný text, který se v podání tria Marek Cisovský, Josef Kaluža a Albert Čuba proměnil v brilantně zahraný a do detailů vypracovaný herecký koncert. Jakkoli je to zprofanovaný výraz, tady dokonale sedí. Skvěle načasované pointy, perfektně individualizované charaktery plus radost ze hry jsou jasné devízy Komorní scény Aréna.
Dadaisticky mrazivou grotesku, kde skutečnost se obratem mění ve hru a hra v děsivou skutečnost, předvedli herci Staré arény v inscenaci Vánoce u Ivanovových, inspirované životními osudy i dílem spisovatele Alexandra Vveděnského. Jedna vánoční epizoda je vrchovatě napěchovaná hravostí i špiclováním, hrůzou obviňování a poprav bez soudu. To vše je zahrané v čistém stylu herci různých zkušeností i generací. Anna Cónová, Šimon Krupa, Petr Sedláček a všichni ostatní mají duši dítěte, bezelstnou i krutou.
Nejmladší ostravské Divadlo Mír našlo skulinu na již tak dost obsazeném divadelním trhu v potřebě bulvární zábavy. Proč ne, jenže jak francouzské „divadlo na divadle“ Mátový nebo citron ukázalo, situační komedie je matematika načasovaných situací, střihů a z nich plynoucích překvapení. A to se, zejména v první polovině, dařilo jen pramálo. Druhá část to sice napravila, ale do přesně vystavěné frašky mělo představení dost daleko.
Dojem z prvního festivalového dne 21. Ost-ra-varu lze shrnout do věty, že Ostrava je činohrou a dobrými herci naplněná až po okraj. Jen se trochu vnucuje otázka, zda ty různé odnože Komorní scény Aréna plus hosté herecké síly spíše neoslabují, než nabíjejí novou energií.