Zatímco dříve bývali skladatelé filmové hudby spíše v pozadí, dnes jsou hvězdami koncertů. Vy do Prahy přijedete jako dirigent velké tematické show. Sám také v průběhu večera zahrajete. Užíváte si záři reflektorů?

Ano i ne. Nejsem člověk, který by to nutně vyhledával. Velmi příjemně se cítím, když skládám hudbu a pracuji sám ve svém studiu, které ani nemá okna. Nicméně už jako student jsem docela dost koncertoval a i to mám rád. Když jste na pódiu a hrajete, odehrává se něco výjimečného. Vnímáte odezvu publika a vzniká pouto.

Vtipné je, že jsem zrovna nedávno mluvil s člověkem, který se mě před deseti lety ptal, zda nechci udělat koncert své filmové hudby. Tehdy jsem mu řekl, že na to není správná chvíle, a že to možná udělám za deset let. A podívejte se, uplynulo deset let a my koncertujeme s Hrou o trůny. Moc mě to baví. Konečně vidím, jak na tu hudbu lidé reagují.

V jakých kapelách jste dřív vystupoval?

Mým hlavním nástrojem je kytara, takže jsem hrál v mnoha rockových a popových kapelách. Na škole jsem si prošel vším možným.

Co máte rád na seriálu Hra o trůny?

Jako diváka mě baví, že má nadčasový příběh. I když je to fantasy a kostýmy vypadají jako ze středověku, mohl by se odehrávat kdykoliv. Najdete v něm paralely s jakýmkoliv historickým obdobím stejně jako se současností. Boj o moc je součástí lidské přirozenosti a probíhá neustále. To je pro mě osobně zajímavé. A pro skladatele je ten seriál sen. Je v něm mnoho postav, různých lokací a nekonečně mnoho dalších podnětů.

Můžeme díky tomu kombinovat orchestr s nejrůznějšími sólovými nástroji. Můžeme vyžívat etnické hudební nástroje a hrát si se způsoby jejich použití. Příběh nám nabízí pestrou paletu barev k použití.

V každé sérii se snažíte využít nástroje, které v seriálu nezazněly. Ještě máte kam jít?

Zatím jsme pokaždé na něco nového přišli. Když jsme pracovali na hudbě pro první řadu, bylo mi řečeno, že mám volnou ruku a mohu experimentovat, nicméně že bude lepší, když se zdržím použití středověké flétny. Nedávno jsme se bavili o tom, jakým směrem se vydat v osmé sérii. Myslím, že už by na ty flétny mělo dojít.

Občas se chodíte dívat přímo na natáčení seriálu. Jaká při tom panuje atmosféra?

Naprosto báječná. Pro mě je natáčení skvělá inspirace. Má práce vždy přichází na řadu až na konci, během postprodukce, když je sestříhaný obraz. Vidět herce při práci a sledovat, do jakých detailů je vše dotažené, je ohromné. Na Hře o trůny je výjimečné, že se na něm podílejí samí milí lidé. Myslím, že právě díky nim je výsledný produkt tak kvalitní.

Poté, co jste absolvoval na Berklee College of Music, vás ve své společnosti Remote Control Productions zaměstnal filmový skladatel Hans Zimmer. Zpočátku jste s ním a s jeho kolegou Klausem Badeltem spolupracoval například na filmu Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly. Co jste se od nich naučil?

Toho je opravdu hodně. Jsem vděčný, že se mými mentory stali právě oni. Na škole se člověk naučí kvanta teorie a kompozici. Přijel jsem do Los Angeles a měl jsem pocit, že jsem připravený složit hudbu pro film.

Hned jsem ale zjistil, že je potřeba se naučit ještě mnoho dalších věcí. Od toho, jak jednat s lidmi, jak pracovat s orchestrem, jak nahrát dobré demo, po množství technických aspektů. Nic z toho jsem neznal a všechno jsem odkoukal od nich. Lepší učitele jsem mít nemohl.

Co pro vás dosud byla největší profesní výzva?

To je těžké říct. Upřímně vnímám každý projekt jako novou výzvu. Pokaždé když na něčem začínám pracovat a sedím před prázdnou obrazovkou, přemýšlím, co mohu zkusit nového. Vždy se zamýšlím nad tím, co ten projekt potřebuje a čím bude jeho hudba jedinečná a specifická. Tohle se vždy opakuje se stejnou intenzitou. Myslím, že v tom je kouzlo mé práce.

Když se ohlédnu například za Hrou o trůny, zdá se to všechno tak nějak samozřejmé, ale moc dobře si pamatuji, kolik tvrdé práce jsme do toho vložili. Není to vždy snadné.

Máte nějaký skladatelský sen?

Napadá mě jeden režisér – Clint Eastwood. Ovšem to asi nikdy neklapne, protože on si obvykle hudbu ke svým filmům píše sám, takže skladatele nepotřebuje.