Článek
Hlavní inspirační zdroj představuje pro výtvarníka příroda, respektive její individuální objevování. Chodí totiž sám bosky krajinou, bloudí lesem a sbírá podněty. Ty pak přenáší na plochu obrazů a doplňuje je i slovy, která k němu přiletí éterem.
Nosnou esencí všech vystavených prací jsou výrazná barevnost, komiksová stylizace a často i černě humorná nadsázka. Míchá z nich zvláštní amalgam, který vtahuje do svérázné krajiny plné bizarních bytostí a zvířat. Barva se vždy velmi těsně vztahuje k danému výrazu, v podstatě výslednou kompozici akcentuje. Není jen doprovodným estetickým rozměrem, ale ukazatelem směru.
V případě děl, která pracují více s abstrakcí a symbolikou, hrají barvy roli totemových značek, přenesených významů či odkazů k něčemu. Obrazy připomínají nástěnné malby pravěkých lovců nebo indiánské rituální symboly. Síla ornamentu či archetypálního znaku evokuje u pozorovatele dojem tajemna. V případě, že tvůrce sází víc na figurativní zobrazení, vzdává se dobrovolně ponoru do hlubokých duchovních vod, naopak vypichuje prvoplánovou nadsázku.
Síla ornamentu či archetypálního znaku evokuje u pozorovatele dojem tajemna.
Obraz s nápisem Spiritistický kroužek ukazuje tři muže, kteří se drží za ruce a civí na lebku na stole. Každého charakterizuje něco jiného. První má u pusy komiksovou bublinu s textem magické formule abraka dabra. Druhý muž má v téže bublině pentagram postavený tak, aby vyjadřoval symboliku bílé magie. Třetí má také bublinu, ovšem u zadku a bez textu. Schopnost shodit vážnost situace je pro Válka nejen radostí, ale i očistnou lázní.
Umí si udělat legraci prakticky ze všeho. Dracula, který hryže do květiny a dole se skví rudý nápis Upír vegan, nebo jelen držící v zubech myslivce a nápisem Jelenova pomsta posouvají vážná témata do absurdních vod. To, jak k věci přistupuje, připomíná výtvarné práce Martina Velíška.
Petr Válek je precizní pozorovatel světa. Ale stejně tak, jak jeho bosé nohy vnímají hmotný svět dole, vzpíná se jeho duch a bloudí nekonečně barevným univerzem.