S jakým plánem jste začali album Struny tvořit?

Vznikat začalo loni, v době, kdy jsme stáli před změnou. Opouštěl nás Su-sha, hlavní ze tří zpěváků. Nebylo sice ještě úplně jasné, že odejde, ale vše k tomu směřovalo. Vystudoval medicínu a my se už posledních pět let obávali, kdy nám řekne, že toho nechá. Loni začal jezdit na stáže do Polska, potom do Ameriky a v mezičase se rozhodl, že bude lepší, když z kapely odejde.

My jsme se zatím scházeli s kytaristou Michalem a zpěvákem Adamem a začali jsme tvořit. Bez Su-shy vznikal trochu jiný materiál, protože jsme věděli, že už nebude hlavním zpěvákem. Nové bylo i to, že jsme se rozhodli napsat texty v češtině. V minulosti to byl právě Su-sha, který byl proti tomu a preferoval angličtinu.

Potom se na soustředění s kapelou na chalupě ukázalo, že na desku máme víc písniček než kdykoli předtím. Z pětadvaceti jsme vybrali třináct a na albu je jich jedenáct.

Bylo pro vás těžší psát texty v češtině?

Když jsme začínali, bylo to pro mě trochu složité. Stávalo se mi, že lidé některé vtípky nepochopili nebo jim přišly trapné, což mi jako autorovi moc nepřidalo. Když pak začaly převažovat v naší tvorbě anglické texty, bylo posluchačům paradoxně úplně jedno, co v nich je. Přestože třeba rozuměli obsahu, málokdy se stalo, že by někdo řekl, že jsou ploché nebo hloupé. Při tvorbě textů na desku Struny mě ale ostatní z kapely podporovali. Tvrdili, že je čeština více baví a že do toho jdeme s ní.

 Skupina Fast Food Orchestra.

Skupina Fast Food Orchestra

FOTO: archív kapely

Jaká je na nové texty odezva?

Pozitivní i negativní. Spoustu lidí baví a pro nás je příjemné, že jsme krátce po vydání alba vyjeli na turné a diváci si s námi zpívají celé písničky. Na druhou stranu je třeba recenzent Tonda Kocábek takříkajíc umyl. Některé dokonce srovnával s texty písniček Michala Davida, což mi ale přijde přehnané. Negativní zpětná vazba se mě vždy dotkne a nutí mě se nad texty více zamýšlet. Nijak mě ale od jejich dalšího psaní neodradí.

Po více než dvaceti letech existence jsme začali s češtinou a myslím si, že se to bude dál vyvíjet. Kdybych psal české texty déle, určitě by to bylo na jejich úrovni znát. Takhle jsem v tomto ohledu v podstatě na začátku. Jsem ale rád, že jsme to udělali. Cítím to jako mezník.

Je mezi texty na albu nějaká spojitost?

Některé vnímám jako zábavné, jiné jako hlubší. Cílená spojitost mezi nimi ale není. Musím také přiznat, že moc neumím psát vážnější texty. Vzešel jsem z hardcoreového podhoubí a mám na spoustu věcí vyhraněné názory, ať už jde o lidská práva, nebo veganství a podobně. Když jsem o tom začal psát texty, vždycky jsem měl nakonec pocit, že v nich lidi poučuju a mentoruju. To ale nechci dělat. Fast Food Orchestra hrají hudbu, která je zábavná a odlehčená. Když už je v textech vážnější téma, pak proto, že přišlo a já cítil, že ho chci uchopit.

Vyhraněné názory vám zůstaly?

Ano, jsou stále stejné. Hardcoreovou scénu považuju za nejpodstatnější ve svém životě. Přirovnal bych ji k rodině, která měla na mou výchovu socializační vliv. Velmi si vážím toho, že jsem vzešel ze subkultury, jež má jasné názory. V jiných, ve kterých se také pohybuju, jsem totiž objevil řadu negativních věcí. V hip hopu mi vadí peníze a sexismus, v punku vztah k alkoholu, v reggae zase homofobie. V hard coru jsou z mého pohledu lidé čistší.

Proč jste tedy z té scény odešel?

Nikdy jsem neodešel. Vzdálil jsem se jí se svou kapelou hudebně, kořeny ale zpřetrhané nejsou. Na koncerty hardcoreových kapel chodím pořád. S Fast Food Orchestra jsme na začátku dokonce k hard coru inklinovali, i když to spíš mělo punkrockový nádech. Potom jsme se ale dostali ke ska.

 Skupina Fast Food Orchestra.

Skupina Fast Food Orchestra.

FOTO: archív kapely

Jaký byl vlastně hudební vývoj Fast Food Orchestra?

Jako ska kapela jsme se snažili vycházet z reggae, v naší hudbě byly i prvky žánrů 2 Tone nebo třetí vlny. Prošli jsme pak obdobím, kdy jsme dost experimentovali a hledali nové polohy, které nám ale ve výsledku neslušely. Vyrovnávali jsme se tak s frustrací z toho, že žánr ska má mantinely, a asi to byla z naší strany i póza, kdy jsme chtěli žánr nafouknout. Brzy jsme zjistili, že to nefunguje, protože jsme tomu sami nevěřili. To si jsem ale schopný přiznat až teď.

S posledními dvěma alby jsme se vrátili ke ska s tím, že už umíme lépe hrát a aranžovat. Své hudbě jsme možná dali více popový charakter, ale zůstali jsme u žánru.

Existujete od roku 1994, tedy více než dvacet let. Jste spokojen s tím, kam jste se na hudební scéně dostali?

Pořád jsme klubová kapela, to se nikdy nezměnilo. Teď ale cítím, že jsme spokojeni, protože jsme se dostali tam, kam jsme chtěli. Je to češtinou v textech, tím, že si s námi lidé na probíhajícím turné zpívají celé skladby, stále na nás chodí a my jejich pozornost udržíme po celý koncert. Prožíváme nejlepší období. Navíc věřím, že se hudebně budeme dál vyvíjet.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: