Malby, kresby, fotografie i prostorové objekty spojuje především tvůrčí proces, ve kterém autor používá oheň. Ten představuje nejen originální výtvarný prostředek, ale také živel. Antický myslitel Hérakleitos ho považoval za prazáklad života, jeho kolega Empedokles mu přisuzoval bílou barvu a významné místo mezi základními čtyřmi živly. Oheň, coby dar bohů lidem, dává světlo, teplo i bezpečí a symbolizuje ho Slunce nebo rudá planeta Mars.

Využívá v drtivé většině triumvirátu papír, oheň a popel

Všechny tyto aspekty z něj dělají atraktivní prostředek pro výtvarnou práci. Věděli to mnozí tvůrci. Třeba Zorka Ságlová, která ve své performanci Pocta Gustavu Obermanovi v březnu 1970 nechala ve sněhu zapálit pytle s benzínem. Oheň vytvořil v krajině zvláštní obrazce.

Klimeš na vernisáži provedl něco podobného, ovšem na menší ploše. Společně se svou manželkou Marií, zároveň kurátorkou výstavy, prohnali plameny arch papíru. Ty postupně stravovaly jeho hmotu a draly se skrze ni na povrch. Díky tomu vytvořily abstraktní kresbu sestavenou z hnědých a černých linií.

Svatopluk Klimeš: Bez názvu.

Svatopluk Klimeš: Bez názvu.

FOTO: katalog výstavy

Tak jako Jackson Pollock ukapával na plochu barvy, Klimeš, řečeno s určitou nadsázkou, odkapává oheň. V obou případech ovšem vznikne originální a do jisté míry na svém tvůrci nezávislá malba.

Díky tomuto představení, které autor ještě rozšířil o vytvoření planoucího ornamentu, si mohli návštěvníci vytvořit představu, jak taková díla vznikají. Pro lidi, kteří budou na výstavu chodit v dalších dnech, připravil ve spodním sále galerie videozáznam svých tvůrčích procesů.

Ačkoliv využívá v drtivé většině papír, oheň a popel, ze kterých vytváří podivuhodné koláže, neulpívá pouze v neuchopitelné abstraktní tvorbě. Bere ji spíše coby východisko a z jejího fundamentu se posouvá k reálnějším a hmatatelnějším prvkům.

Svatopluk Klimeš a jeho manželka při performanci.

Svatopluk Klimeš a jeho manželka při performanci.

FOTO: Jan Šída, Právo

Tak, jak je tomu například v případě koláže Povodeň v Českém Krumlově. Amorfní podklad najednou přechází v siluetu krumlovského zámku s typickou renesanční věží, a když poodstoupíme, zjistíme, že spálenina vlastně vytváří skálu, pod níž se valí vodní živel. Paradoxní bezpochyby je, že prostřednictvím ohně vzniká umělecká představa jeho protikladu, tedy vody.

Série Štvanice zpracovává už konkrétní téma. Animální agresivitu přecházející v krystalické zlo. Symbolizuje ji nějaká šelma, snad vlk nebo divoký pes, jejíž rozšklebený profil s vyceněnými tesáky na komiksově rozfázovaném pohybu evokuje intenzivní útok. Pálivý oheň, ostré zuby a výrazná grimasa jsou v tomto případě hlavními faktory navozujícími pocity bázně, respektu či dokonce strachu.

Svatopluk Klimeš s novou publikací.

Svatopluk Klimeš s novou publikací.

FOTO: Jan Šída, Právo

Přísloví říká, že kdo chce zapalovat, musí sám hořet. V případě výtvarníka Svatopluka Klimeše však musíme mluvit o vnitřním ohni. Ten mu totiž poskytuje energii, která ho nabíjí a dává mu odvahu zahrávat si s posvátným živlem. Ba co víc, pomáhá mu jeho prostřednictvím vytvářet kultovní ornamenty a sestavovat z nich estetické koláže.