Pódium jemu a jeho doprovodné formaci složené z českých hudebníků zahřála hranická kapela November 2nd. Nejprve připomněla tvorbu minulou a potom začala představovat skladby nové, které by ji měly definovat v nejbližší budoucnosti.

Od kytarovky ovoněné popem se posunula k syrovější rockové hudbě, ve které nechybí poctivé sedmdesátkové riffy či příchuť blues. Kapele nová podoba sluší a bude zajímavé sledovat, s jakými dalšími skladbami přijde a zda svou evoluci nepřeformuluje.

Ivan Kral nastoupil přesně v jednadvacet hodin a hned s prvními písněmi vzal fanoušky na výlet do šedesátých až osmdesátých let, kdy jeho kariéra kytaristy a skladatele gradovala a se kterými je coby umělec bytostně spojen.

Ivan Kral s kapelou v Brně.

Ivan Kral s kapelou v Brně

FOTO: Jaroslav Špulák, Právo

Písničky, jež z pódia servíroval, stály na čitelných kytarových riffech, s nimiž mu zásadně pomáhal Honza Ponocný, a melodických linkách. Kral zpíval anglicky i česky, nicméně zapomínal občas texty. Nepomohl mu kolikrát ani stojánek na noty, na kterém měl připravené „taháky“.

Nebýt to zrovna na pódiu přirozený, upřímný a očividně šťastný Kral, asi by to v hodnocení koncertu vadilo. Takhle bylo jen patrné, že s kapelou zkoušel až před turné, některé texty prostě zapomněl a během koncertu mu takříkajíc nenaskočily. Ke cti mu sloužilo, že to při písničkách přiznal.

Nastolil totiž hned na začátku skoro až mejdanovou atmosféru a při takových akcích se drobná textová i hudební zaváhání s úsměvem tolerují. Kral navíc mezi písněmi vzpomínal a vyprávěl, a když začal hrát slavnou Dancing Barefoot, skladbu, kterou napsal spolu s Patti Smithovou, publikum se k němu přidalo a při tom se dostalo do příjemného hájemství nostalgie.

Došlo také na písničku Apokalypse, jež avizuje chystané Kralovo album Real to Reel, nebo Citizenship, k níž text napsala v sedmdesátých letech Smithová. Dvě skladby zazpíval od klavíru, a než dal anglickou verzi písně, kterou česká skupina Lucie nahrála pod názvem Sen, vyprávěl příběh o tom, jak ji kdysi na začátku devadesátek pozdě v noci zpíval Davidu Kollerovi coby nabídku.

Ivan Kral si koncert užíval.

Ivan Kral si koncert užíval.

FOTO: Jaroslav Špulák, Právo

Byl to bezprostřední koncert, který přinesl i coververzi pecky od legendárních amerických MC5, dvojpísničkový přídavek a jako bonus ještě besedu, na které Kral odpovídal na otázky diváků a za zády se na plátno promítaly obrázky z jeho minulosti.

Dlužno podotknout, že na besedu po koncertě zůstala v sále většina lidí a otázky by padaly asi až do půlnoci, kdyby nebylo v jeden moment striktně řečeno, že přišla ta poslední.

Ivan Kral při závěrečné besedě.

Ivan Kral při závěrečné besedě

FOTO: Jaroslav Špulák, Právo

Každý, kdo Krale v Brně na pódiu viděl, musel objektivně uznat, že tenhle chlapík v sobě pořád má syrovost a rockovou dravost šedesátek a sedmdesátek, textovou rozvahu zkušeného muže (například v Apokalypse se pustil do glosování stavu současné společnosti), nadhled daný odžitými roky i humor šťastného chlapa.

Při besedě se pak přítomní mimo jiné dozvěděli, že podle jeho teorie nezemřel Iggy Pop na požívání návykových látek proto, že prožíval koncerty tak naplno, že všechny jedy z těla zkrátka vypotil.

Příjemný večer to v Brně byl i přes zapomenuté texty či útržky písniček.