Kapela se do Prahy vrátila po šesti letech a skoro to vypadalo, jako by se dalo podruhé vstoupit do stejné řeky. Koncert se konal na stejném místě a opět se potvrdilo, že v hale je za tepla pekelné horko a přístup na plochu divákům nedostačuje, takže se nelze vyhnout tlačenici.

Podobný byl i repertoár, i když tehdy nezazněla Genocide z třetí průlomové desky Smash. Trochu jiné bylo i obsazení, tentokrát přijeli The Offspring se dvěma kytaristy, jedním byl Tom Thacker ze Sum 41, druhým Todd Morse, protože původní člen Noodles si dal pauzu. Na zvuku se to ovšem zas tak moc neprojevilo, i když kytara byla rockovější.

A opět taky mohlo publikum vidět, kam může dojít původně punková kapela, když ji zláká komerce a umí psát chytlavé písně s chytlavými refrény, které si s nimi může zazpívat publikum, což taky hojně činilo.

Její písně jsou skvělé pro páteční jízdu s roštěnkami, ovšem tak jako není půjčený mámin nošovický zázrak žádný muscle car a silnice do sousední vsi žádná Route 66, tak není hudba Offspring žádný punk, už ani pop punk. Rozhodně ne od vydání desek Americana a Conspiracy of One s hity Original Prankster, Pretty Fly, Staring At The Sun a Americana, která zazněla v přídavku.

Punkové kořeny jsou stále patrné, zejména v cválavých rychlých pasážích, ovšem přímočaré refrény kapelu posunuly do oblasti stadiónového rocku pro mládež, která nemá moc společného ani s teenagerskou vzpourou v rámci mantinelů.

Pro srovnání si stačí vzpomenout na koncerty Rancid nebo loňské vystoupení Bad Religion, kteří ukázali, jak se dá udělat chytrý melodický punk a vyhnout se prvoplánové vlezlosti.

To není odsudek, jen popis toho, kam kapela dneska patří. Své pořád dělají The Offspring dobře, umějí okamžitě strhnout publikum a udržet si jeho pozornost. Po šesti letech by však člověk přece jen čekal o malinko větší posun, a ne jen sázku na stejné skladby, byť ta vychází. Otázka je ovšem jak dlouho ještě.

A také by v závěru mohl být zpěv Dextera Hollanda o něco jistější, působil trochu vyřvaně.

Celkové hodnocení: 60 %