Článek
Chebskou výstavu připravila Daniela Kramerová, která kdysi připravila projekt Bruselský sen a nyní pracuje jako hlavní kurátorka chebského Retromusea. Její spolupracovnicí se stala Terezie Nekvindová, která o československé účasti na Expo na Karlově univerzitě obhájila dizertaci s názvem Výstava versus výstavnictví.
Montreal však byl neméně slavný a měl vliv zejména na nové podoby světového výstavnictví
Světová výstava v Montrealu se konala od dubna do října 1967. Byla druhou z trojice poválečných prezentací Československa na světových výstavách. Působivou konstrukci pavilonu vytvořil Miroslav Řepa a Vladimír Pýcha, interiéry byly svěřeny osvědčeným autorům Františku Cubrovi, Josefu Hrubému a Zdeňkovi Pokornému.
Smyslem účasti bylo představit Československo jako stát s bohatou historií a uměleckou tradicí. Třeba Síň staletí nabízela divákům originály českého gotického malířství a sochařství a v Kanadě byl vystaven i slavný Třebechovický betlém.
Výtvarnou atrakcí se stalo především české sklo takových autorů, jako byli René Roubíček, Jaroslava Brychtová a Stanislav Libenský, kteří skleněnou hmotu používali jako materiál pro monumentální sochařská díla. V tomto ohledu jsme patřili k mezinárodní výtvarné avantgardě, což je dosud mezi světovými odborníky respektováno.
Projekce překvapily
Překvapením byly audiovizuální exponáty: Polyvize Josefa Svobody, projekce na plochy vytvořené rotací různých těles, Diapolyekran Josefa Svobody a Emila Radoka, obrazová zeď se 112 vyjíždějícími projekčními čtverci se zadní projekcí ze dvou diaprojektorů a konečně interaktivní Kinoautomat režisérů Radúze Činčery, Vladimíra Svitáčka a Jána Roháče, kde jako hlavní herec vystupoval Miroslav Horníček.
Pavilón Československa viděl zhruba každý šestý návštěvník Expo 67, patřil mezi diváky k nejoblíbenějším a i k odborníky více oceňovaným.
Výstava nabízí hlavně dobové fotografie, modely a často unikátní dokumenty, protože téměř vše zůstalo v Kanadě, nejen sám pavilón, ale i vystavená umělecká díla. Přesto působí bilance působivě, dokonce až bombasticky. Je tam zjevná snaha organizátorů evokovat velkolepost kreativních nápadů, které československý pavilon v Montrealu nabízel.
Mezi originály zaujme kinetická plastika Jiřího Nováka, skleněný sloup Reného Roubíčka nebo skici ke skleněným plastikám Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Výstava, ke které vyšla i rozsáhlá monografie, bude následně představena v Moravské galerii v Brně a Slovenském centru dizajnu v Bratislavě. Škoda že se vyhne Praze.