Jak byste shrnula svou dosavadní bruselskou zkušenost?

V Bruselu se snažíme pracovat kontinuálně a budovat si svoji pozici. Poprvé jsme se zúčastnili veletrhu se současným uměním Art Brussels v roce 2015 s pracemi sochařky Pavly Scerankové a konceptuálního umělce Jana Nálevky.

Minulý rok jsme připravili výstavu v rámci bienále současné fotografie organizované BOZAR. Kurátor Václav Janoščík představil umělce, jakými jsou Eva Koťátková, Katka Šedá, Václav Kopecký nebo Paul Chaney. Ve stejném roce byla má galerie pozvána na veletrh, který se zaměřuje na kresbu a práce na papíře. A letos jsme se opět účastnili Art Brussels, a to s tvorbou Václava Magida a Barbory Kleinhamplové. Zaznamenali jsme velice pozitivní ohlasy.

Čím je tamní prostředí pro českou soukromou galerii specifické?

Nemluvila bych o specifičnosti pro nás, ale naopak o aktuální situaci v Bruselu, která je velice živá a progresivní, co se týká současného umění. Je to souběh několika faktorů.

Vzhledem k aktuálnímu politickému a společensko-ekonomickému vývoji v Evropě je Belgie, respektive Brusel místem, kam odcházejí Francouzi, Britové, je tam silné německé a nizozemské zastoupení, a to vytváří zajímavý mix i pro uměleckou komunitu a trh s uměním.

Slyšela jsem, že proniknout na belgický trh je pro české současné umění v dnešní době docela složité. Jedna vlámská galeristka mi naznačila, že pro řadu tamních sběratelů Evropa končí u německého Kolína.

To je důvod, proč je naše prezence v posledních letech pravidelná. Vše potřebuje svůj čas a my se snažíme budovat svoji pozici kontinuálně. Díky účasti na veletrzích si nás umělecká a sběratelská obec pamatuje a vrací se k nám. Nevnímám žádná omezení ve smyslu toho, že pocházíme z Prahy. Cení a hledá se kvalitní a originální umělecká pozice, u níž její původ nehraje důležitou roli.

Tvorba Barbory Kleinhamplové.

Tvorba Barbory Kleinhamplové

FOTO: archív Drdova Gallery

Kteří čeští umělci ve vašem portfoliu zazářili v Bruselu nejvíc?

Letošní prezentace představila dvě výrazné konceptuální polohy současné české scény. Jednu zastupoval umělec a teoretik Václav Magid, jehož tvorba se vztahuje k otázce po statusu uměleckého díla a umělecké praxe, a druhou laureátka Chalupeckého ceny Barbora Kleinhamplová, jež ve své tvorbě více uplatňuje performativní rozměr a je úzce provázána s aspekty lidské existence v kontextu současného politickoekonomického uspořádání.

Instalace obou umělců byly velice kritické k současnému stavu společnosti, a proto si myslím, že zaznamenaly tak silný ohlas. Náš stánek byl několika médii zařazen mezi nejlepší.