Čemu jste se věnoval v letech, kdy byla skupina až na pár výjimečných koncertů nečinná?

Já v mezičase především hrál v bluesových Backsliders. Měli jsme ovšem i společnou kapelu s kytaristy Jimem a Martinem z Midnight Oil, nazvali jsme ji The Break. Hrál s námi ještě Jack Howard z australských Hunters & Collectors na trumpetu a Brian Ritchie z Violent Femmes na baskytaru. Vystupovali jsme na festivalech a vydali pár alb.

Vraťme se k Midnight Oil, a to na úplný začátek. Prý jste v prvních letech po založení skupiny v roce 1976 nebyli v oblibě. Proč?

Moc nás nehráli v rádiích, pozici jsme získali díky tomu, že jsme každý večer koncertovali. Díky tomu jsme našli své publikum.

Vy jste si to ale neulehčovali. Odmítali jste například pozvání do televize.

Ano, v rádiích nás nechtěli a televizi jsme odmítli. Tehdy byl v Austrálii oblíbený pořad Countdown. Vysílal se v neděli večer a koukaly se na něj asi dva milióny lidí. Několikrát jsme měli nabídku, abychom v něm vystoupili, ale pokaždé jsme ji odmítli. Byla to doba, kdy bylo v oblibě disko a v publiku byly mladé vřeštící dívky. Nezdálo se nám, že by to byl pro naši hudbu vhodný kontext.

V roce 1986 jste vyjeli do australské pouště se skupinou Warumpi Band. Od té doby jste celou kariéru upozorňovali na problémy původních australských obyvatel i na environmentální a sociální témata. Máte pocit, že jste přispěli k nějakému zlepšení?

To je velmi těžké říct. Byli jsme prostě jen skupina lidí, která se o věcech, jež jsme viděli mimo velká města, snažila bavit s tou částí Austrálie, která žije v rozvinutém světě. Když jsme jeli na turné s Warumpi Band, byli oni ta velká hvězda a my jen předskokani. Ale změnili náš svět.

V Austrálii je mnoho dalších sólových umělců i kapel, kteří o těchto tématech také hovoří. Jeli jsme například americké turné se skupinou Yothu Yindi, jež měla velký hit Treaty.

Úžasné je hiphopové duo A. B. Original. To si rozhodně pusťte, je skvělé. Mluvím o tom proto, že kromě nás naštěstí existuje mnoho domorodých hlasů, které jsou slyšet.

Vy osobně v poslední době upozorňujete na environmentální rizika těžby zemního plynu takzvaným frakováním neboli hydraulickým štěpením. Je to v Austrálii velký problém?

Bohužel, nejhorší je to v Queenslandu. Jeho okolí se proměnilo v jedno velké těžební pole. Je to smutné, farmáři opouštějí své farmy, protože znečištěná voda zamořuje půdu. Nemohou ale začít jinde, protože jejich staré farmy nechce nikdo koupit. Je to australská tragédie.

Nejvášnivěji se environmentálními i sociálními problémy vždy zabýval váš frontman Peter Garrett. Aby měl vliv na zásadní otázky, vstoupil dokonce do politiky. Od roku 2004 byl členem australského parlamentu a později se stal nejprve ministrem životního prostředí, poté školství. Dostal vždy váš hlas?

Vždy jsme ho podporovali, i v politice. Ať už jako jednotlivci, tak v rámci našich dalších hudebních projektů. Myslím, že mezi námi vždy existovalo určité spojení. Má teorie je, že společně jsme silnější než každý zvlášť.

Měli jsme štěstí, že jsme už jako mladí našli dobrou konstelaci kapely. Ve skupině je potřeba, aby byl někdo, kdo napíše dobré písně, jiný, kdo jim vytvoří dobré aranže, někdo, kdo to umí ve studiu, někdo, kdo má nos na obchod, a tak dál. My jsme tohle všechno měli od začátku.

Jak jste prožívali devadesátá léta, kdy jste byli na vrcholu popularity?

V devadesátých letech jsme nahráli některá z mých nejoblíbenějších alb, včetně Earth and Sun and Moon. V té době jsme střídali hudební polohy. Nejprve jsme nahráli album, které bylo velmi náladové, na dalším skřípaly kytary jako na Redneck Wonderland. Byla to reakce na politickou stranu One Nation Pauline Hansonové. Ta byla ekvivalentem lidí, jako je Geert Wilders v Nizozemsku nebo Marine Le Penová ve Francii. Pozorně teď sleduji země, v nichž se tihle lidé nacházejí, protože v Austrálii s tím máme poměrně strašidelnou zkušenost.

Zanedlouho se po dlouhé době vydáte na další světové turné. Těšíte se?

Víte, mám rád Austrálii. Je to obrovská země a žije v ní jen asi dvacet tři miliónů lidí. Není problém vyrazit z města a být úplně sám na pláži. Ale stejně tak se těším, až konečně vyjdeme a podívám se například do České republiky. Nikdy jsem tam nebyl, a co jsem zjišťoval, vypadá to, že se mám na co těšit.