Skulptury, vázy nebo busty zdobily zahrady a parky šlechtických sídel, jako byly pražské Vrtbovská zahrada, vila Port-heimka, usedlost Cibulka a okolí zámku Troja. Najednou před námi defilují sochy (mnohde i jejich fragmenty), které sice mají dny své velkolepé slávy jednou provždy sečteny, nicméně můžeme se s nimi setkat doslova tváří v tvář a představovat si, jak asi dříve vypadaly. Pórovitý materiál, ze kterého je sochař vytvořil, za ta léta leckde opadal a rozdrolil se. To jim však dává zvláštní patinu a punc výjimečnosti. Symbolizují totiž naši historii a my si na ni jejich prostřednictvím můžeme sáhnout.

Bohyně Afrodíté, kterou vytvořil známý sochař Matyáš Bernard Braun.

Bohyně Afrodíté, kterou vytvořil známý sochař Matyáš Bernard Braun.

FOTO: Jan Šída, Právo


Terakotový imperátor, jehož busta kdysi vévodila zámeckému parku, vypadá, jako by prošel lítým bojem. Až tak hluboko do něj nemilosrdný čas vryl vrásky. Dívka s měsícem na závoji představující Noc však ani za ta léta neztratila svůj tajuplný půvab. A její kavalír Den ozdobený sluncem zase aristokratickou mužnost. Sochař Antonín Braun, synovec slavného Matyáše Bernarda Brauna, jim dokázal do tváří navěky vdechnout bolest i vášeň. Čínská kráska strážící vějířem svou cudnost, kterou zřejmě vytvořil Václav Prachner, se v jemném úklonu přibližuje k procházejícím návštěvníkům. Jako by je chtěla pozdravit a zároveň jim připomenout pomíjivost hmotné schránky.

To je možná to hlavní poselství, které výstava přináší. Když procházíme kolem jednotlivých exponátů, které kdysi představovaly chloubu, ukazovaly moc a symbolizovaly bohatství, napadne nás biblické „prach jsi a v prach se obrátíš“.