K textu samozřejmě nelze přistupovat jako k výpovědi celé generace, ale jako jedné ze skupin. V knize vystupuje bezejmenný hrdina, jehož dětství a dospívání je ovlivňováno hudebními ikonami let minulých, vyrůstá v inspiraci hippie generací, generací Beatles, později The Doors a Kurta Cobaina.

Pech popisuje dobu, kdy možnosti jsou téměř neomezené a povinnosti dospívajících minimální. Se svobodou však nedokáží naložit jinak než pokoušet své limity, stále se dostávat za maximální hranici toho, co smí, co je povoleno. Proto postavy experimentují s drogami, od dětství se v rámci své sociální skupiny věnují pití levného vína a kouření cigaret. Zároveň v jejich životě figuruje až do očí bijící nezájem o cokoli reálného, mimo hudební ikony a potloukání se sídlištěm s krabicovým vínem. Nejeví zájem o nic a nevědomky se utápějí ve vlastním nezájmu.

V několika momentech Cobainovi žáci připomínají povídkový triptych Petry Soukupové Zmizet. Sbližují se například v okamžiku popisu bezejmenného sídliště. Ani v jednom případě nevíme, kde dané sídliště je, jak je velké a jak vypadá, ale víme, že je bytostně české. Vyrůstání na takovém sídliště v 90. letech je naprosto nezaměnitelné a ikonické.

Zároveň mladí hrdinové obou knih sice nemají přímočaré zabarvení kladných či záporných hrdinů, celkem snadno je však můžeme identifikovat jako mladé výrostky bez úcty k čemukoli, se zájmem jen o jediné – vlastní pohodlí a pokřivenou zábavu. Znuděnost zůstává jaksi povrchová, což je přirozeně dáno postavou vypravěče a hlavního hrdiny, který odmítá projevit zájem o svět kolem sebe, těžko tak od takové postavy očekávat hlubší myšlenky.

Textem probíhají leitmotivy devadesátých let, útok na newyorská dvojčata či nástup supermarketů. Přesto jsou Cobainovi žáci především oslavou hudebních ikon 20. století a až na druhém místě záznamem znuděnosti generace 90. let.

Miroslav Pech: Cobainovi žáci
Argo, 200 stran, 198 Kč

Celkové hodnocení: 70 %

 

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: