RECENZE: Issová a Goldflam si zahráli v hollywoodském válečném bijáku

Americká hvězda hraje v adaptaci úspěšné knihy Diane Ackermanové manželku ředitele varšavské zoo paní Zabinskou. Německého kolegu Hecka, který se nemůže rozhodnout, zda je spíše vědcem, nebo nacistou, ztvárnil Daniel Brühl.

Manželé si žili v zoo nádherný život, dokud Varšavu neobsadili Němci a většinu zvířat neukradli nebo nepostříleli. Sledujeme tu klasické dělení společnosti za každé diktatury - většinová šedá zóna zůstává pasivní, menší část aktivně kolaboruje a třetí skupina zvolí aktivní odboj.

Manželé Zabinští si nejdříve myslí, že přežijí v šedé zóně a válka brzy skončí. To se však ukázalo jako iluze a oni jsou přinuceni okolnostmi začít jednat. Jan prokáže odvahu, když pod záminkou zásobování farmy zajíždí do ghetta a v náklaďáku s odpadky vyváží jednoho Žida za druhým na svobodu. V obrovské zoo se dá ledacos ukrýt, jenže kolem neustále brousí Heck, který má nepředstíraný zájem o zvířata, ale hlavně o paní Zabinskou.

Úkryt v zoo je velmi americký film se všemi výhodami i nevýhodami takových produkcí. Hrají v něm slavní herci, protagonistka je nádherná a charizmatická a k dobru přičtěme i propracované kostýmy a kulisy. Jenže snímek je také velice konvenční, předvídatelný a napětí spíše kolísá, než graduje.

Ve scénáři zamrzí některé detaily. Třeba že Němci, Poláci i Židé mluví anglicky a kalifornská herečka dost směšně předstírá evropský přízvuk - nemluví ani jako Polka, ani jako Američanka. Navíc tentokrát nehraje zrovna nejlépe, je unylá, přeslazená, jakoby mimo realitu, a v dialozích si se svým manželem poněkud nesmyslně sdělují i to, co je očividné.

Samotný příběh založený na skutečných událostech není špatný, ovšem podobné jsme viděli snad stokrát. Úkryt v zoo natočili Američané příliš pozdě a příliš ledabyle. Chybí mu dokonalý scénář, autenticita i výjimečné herecké výkony.