Mezi koncerty v Praze a na Islandu máte více než týdenní prodlevu. Berete si dovolenou?

Mám pauzu od koncertování, nikoli od práce. Nejprve musím do Barcelony a potom mě čeká osm dní nahrávání v Londýně. Připravuji nové album. Kéž bych měl čas zůstat v Praze. Rád bych to udělal, ale není to důvod té pauzy. Je však pravda, že se ženou chystáme rychlé dvoudenní prázdniny na Islandu. Nikdy jsem tam ještě nebyl.

Jak daleko jste s novým albem?

Nemám představu. Není na mně, abych o tom rozhodl. Kdyby to bylo na mně, byl bych už skoro hotový. Ale bohužel o tom musí rozhodnout komise.

Komise?

Ano, lidé z vydavatelství a můj management. Platím jim za to, aby měli dobrý úsudek, i když ho pokaždé nemají. Snad se jim bude líbit, co jsem vytvořil.

Jak dlouho už na desce pracujete?

Od loňského ledna. Ovšem nebyl jsem jen ve studiu, spíš jsem hodně času strávil psaním. Pohrával jsem si s mnoha nápady. Zkoumal jsem různé cesty, abych zjistil, jaká poselství zapadají do tématu, které mě zajímá. Cítil jsem naléhavou potřebu hledat pravdu. Než šikovně vystavět texty jsem si přál, aby ty písně byly opravdové. Aby v textu byla hloubka a v hudbě krása.

Nebylo to tak vždy?

Svým způsobem ano, ale snažím se vyvíjet. Nechci psát dokola stejné písně. Snažím se být věrný pocitům, které se u mě dostavují. Pořád jsem citlivý, zapálený léčitel. Snažím se léčit nejen rozbité části sama sebe, ale i ty oblasti našeho světa, v nichž spatřuji nespravedlnost nebo nerovnováhu. Doufám, že můžu přispět ke zbystření vědomí ostatních, což snad pomůže k nápravě křivd.

Můžete říct konkrétněji, o jaké nespravedlnosti mluvíte?

O sociální nespravedlnosti, nerovnostech mezi lidmi na celém světě. K ženám se stále často přistupuje jako k méněcenným, stejně tak k lesbám a gayům. Bojuju i za jejich práva. Nyní vyvstala velká otázka kolem imigrace. Mám pocit, že postrádáme základní humanitární cítění a společenské dovednosti, kterých by bylo třeba, abychom pomohli lidem, kteří trpí nepřízní osudu. Máme velké environmentální problémy. Naši vládu nezajímají posvátné věci, jako jsou voda, země nebo vzduch. Chce kupovat a prodávat. To se mi jeví jako nespravedlnost.

Jak v této souvislosti vnímáte svého nového prezidenta Donalda Trumpa?

Už teď je příšerný prezident. Nemá způsoby ani diplomatické schopnosti. Myslím si, že prezidentství znamená, že sloužíte veřejnosti, že se o své lidi zajímáte a staráte. On tyto vlastnosti neprokazuje. Nemám víru, že se může změnit ve svatého.

FOTO: ČTK

Vyvolávají ve vás jeho činy větší chuť postavit se za to, co považujete za správné?

Jednoznačně ano.

Co napomáhá tomu, aby k vám inspirace přišla?

Pomáhá mi, když hodně čtu, což dělám rád. Mám rád i filmy, divadlo a stejně tak miluju hudbu nebo současné výtvarné umění. Inspiruje mě umění. Mám pak chuť jít a sám tvořit. Když se mě něco dotkne, vyvolá to ve mně touhu stvořit nějaký zvuk či melodii, vyjádřit hudbou určitý postoj.

Co vás v poslední době nadchlo?

Mám rád psychologickou a spirituální literaturu. Nedávno jsem četl skvělou knihu Nespoutaná duše od Michaela Singera. Mluví se v ní o naslouchání svým vnitřním hlasům a o tom, jak rozpoznat, který z těch hlasů je opravdu náš.

Také se mi nedávno zalíbila série knih Anastasia od Vladimira Megrého. Je to příběh dívky, která vyrostla uprostřed lesů v Rusku. Protože vyrostla tak blízko přírodě, má určité dary, které bychom možná mohli mít všichni, kdybychom v přírodě trávili víc času.

Vy trávíte v přírodě hodně času?

Ano. I proto, že většinu času na turné pobývám ve velkých městech, jsem ve svém volnu rád na méně zalidněných místech.

Povězte mi ještě o svém největším hitu I’m Yours z roku 2008. Změnil vám život?

Jistým způsobem ano. Už jsem měl tehdy vydaná dvě alba a v Americe, v částech Evropy i Asie jsem si pomalu budoval renomé. I’m Yours mě hlouběji propojilo s lidmi v Asii a Evropě a nakonec mě dovedlo na všech sedm kontinentů včetně Antarktidy. Ta píseň mi otevřela celý svět. Je o dávání a velkorysosti. O rozdání sama sebe. Někomu nebo něčemu.

Při jejím vzniku jsem ji adresoval velkému neznámu, což je jiný výraz pro boha, stvořitele, případně univerzální lásku. Nerad to nazývám konkrétně, protože si myslím, že to jako lidé nejsme schopni definovat. Ale věřím, že to je sféra, odkud pocházejí sny a umění. A energie tohoto světa i našich těl. A já zpívám, že se tomu odevzdávám a chci se stát nástrojem v božských službách. Věřím, že proto ta píseň v lidech tolik rezonuje. Je to příležitost komukoli říci, jsem tvůj, jak ti mohu pomoci?