Litovali jste někdy, že jste pro kapelu zvolili tak zvláštní název?

Upřímně řečeno, zejména ze začátku mockrát. Uvažovali jsme dokonce o tom, že se přejmenujeme. V době, kdy jsme to chtěli udělat, se ale kapele začalo dařit. Bylo jasné, že když už umíme získávat nové fanoušky, a to dokonce jako Traktor, není vhodné se přejmenovávat.

Připouštím, že dodnes existuje spousta lidí, kteří na nás hledí s despektem jenom kvůli názvu. Je to předsudek, který tu byl v minulosti a setkáváme se s ním dodnes. Teď se už ale přejmenovávat nebudeme a nechceme.

Skoro to vypadá, že Traktor je název pro kapelu, která vznikla spíše z legrace.

Ono to tak bylo. Když Traktor vznikal, bylo to v roce 2001, pracoval jsem v Irsku. V Hranicích na Moravě se však u piva sešli náš současný zpěvák Martin Kapek, který předtím hrál v kapele Wizard, a můj bratr Standa, se kterým jsme měli v devadesátých letech skupinu Tarantula. Přestože si mnohokrát předtím řekli, že z různých důvodů už na muziku kašlou, láska k ní byla natolik silná, že se rozhodli založit kapelu a dali jí jméno Traktor.

Později mi vysvětlili, že měli pocit, že všechny tvrdé rockové kapely u nás mají název končící na -or a kladou důraz na písmeno er. Měli na mysli Kryptor, Krabathor, Debustrol nebo Törr.

Jak Tarantula, tak Wizard měli v devadesátých letech dobré divácké zázemí. Proč přestali existovat, když jejich členové byli v nejlepších rockových letech?

V obou proběhly určité personální změny, které obvykle do chodu zasáhnou. Z Tarantuly odešel zpěvák, na jehož výrazu jsme stavěli, a ti, kteří přišli po něm, nebyli dost zajímaví. Zpěvák kapely Wizard zase odjel do Ameriky v době, kdy vydávali desku. A v obou případech už to pak prostě nebylo ono.

Pro většinu muzikantů je ale vztah k hudbě celoživotní přirozeností. To byl důvod, proč se kluci sešli a rozhodli se, že budou hrát. Ambice přitom neměli žádné. Podle toho ostatně vypadají i první dvě alba Traktoru.

V roce 2011 jsem se vrátil z Irska domů, přijal jsem jejich nabídku, abych se stal členem kapely, a rovnou jsem řekl, že máme-li něco v hudbě dělat, tak pořádně.

Kdy se začaly dostavovat první výsledky?

Hned v roce 2011 jsme vydali album Tmel. Řekli jsme si, že si za ním stojíme a měli bychom se pokusit vyjet na turné s nějakou slavnější kapelou, abychom ho zpropagovali před co největším počtem lidí. Dohodli jsme se s Alkeholem a Dogou a na společném turné se ukázalo, že ač nás lidé ve většině případů neznali, dokázali jsme je svou hudbou oslovit. My viděli, že je to baví, a oni nám pomohli být v odhodlání uspět ještě zarputilejší a důslednější.

V čem jste se začali zlepšovat?

Když jsme s bratrem hráli v kapele Tarantula, byla naše modla americká Metallica. Obdivovali jsme, jak její členové skvěle ovládají řemeslo a ve svých textech mají nějaký názor. To byl náš směr. A chtěli jsme se rovněž odpoutat od totální lidovosti k sofistikovanější tvorbě.

Jaká jsou klíčová témata vašich textů?

Náš zpěvák Martin, který je autorem většiny textů nebo stojí za jejich tématy, vždycky říká, že se jenom dívá kolem sebe a zpívá o tom. Má pravdu, témat je všude spousta. Jsme už zkušenější lidé a štve nás například, jak zejména mladá generace neustále kouká do mobilů, počítačů či tabletů a nežije skutečný život. Neříkáme, že je to špatně, jenom si myslíme, že se stali otroky médií.

Na loňském albu Artefuckt máme písničku Vstaňte, pane Lincolne, v jejímž textu se obracíme k člověku, který v Americe zrušil otrokářství, a ptáme se, proč před moderním otrokářstvím nezachrání nás.

Naše texty ale nejsou vždy tak snadno pochopitelné. Málo lidí například dospělo k tomu, že písnička Romeo & Julie je o uprchlictví v dnešní době. Vždy si to zkrátka musí přebrat sami a nevadí nám, když při poslechu textů nedojdou ke stejnému cíli jako my. Stejně tak se nezlobíme, když s naším pohledem na věc nesouhlasí. Když je názor stoprocentně pozitivní, je něco špatně.

FOTO: archív kapely

Co znamená název alba Artefuckt?

Artefuckt je spojení slov art, tedy umění, a fuck, tedy něco špatného. Nastoluje otázku, co je umění, a co ne? Jak ho poznáme? Když někdo něco dělá, může to být pro někoho umění a pro jiného naopak. Každý člověk si ale ve svém životě vyrábí svůj vlastní artefakt, každý o tom tak uvažuje.

Vy sami děláte umění?

Hrajeme rokenrol, nenazýval bych ho uměním. Děláme to, co cítíme. I v tomto případě ale platí, že to, co hrajeme a nahráváme, může být pro někoho umění a pro jiného nepřijatelné a zlé. My to však děláme s láskou a z celého srdce.

Vaše loňské album bylo přijato velice kladně. Považujete to za další důležitý krok ve své kariéře?

James Hetfield ze skupiny Metallica před čtrnácti dny řekl, že svou nejlepší desku ještě nenahráli. My si také myslíme, že každá nová je ta nejlepší. A podle ohlasů to tak v našem případě je.

Uživí vás hraní v kapele Traktor?

Ani jeden z nás se muzikou neživí. Každý má své soukromé aktivity, všichni podnikáme, nejsme na muzice závislí, a přitom se jí můžeme věnovat naplno. A navíc se nám teď docela daří, takže to přináší i nějaké peníze.

Loni na podzim jste absolvovali turné k albu. Bylo úspěšné?

Bylo absolutně nejlepší, jaké jsme kdy odehráli. Až jsme byli překvapeni. Rozhodli jsme se, že půjdeme s kůží na trh. Koupili jsme špičkový aparát, pořídili ledkové stěny a vybírali jsme si i místa, na kterých budeme hrát, protože některá byla pro naše technické vybavení malá. Kdyby lidé nepřišli, nezaplatilo by se to. Oni ale přišli a bylo to nejúspěšnější turné skupiny Traktor.

Už 17. února začne v Brně jeho druhá část. Podle předprodejů vstupenek to vypadá, že by mohla být ještě úspěšnější. Máme z toho obrovskou radost.