Článek
Loňský rok jste zahájil koncertováním na Novém Zélandu a v Austrálii a zakončil jste ho v Asii. Co pro vás bylo jeho vrcholem?
Poslední výlet do Asie byl hodně inspirující. Navštívil jsem Hanoj, Šanghaj, Tokio, Osaku, Tchaj-pej a turné zakončil v Indii. Bylo zajímavé vidět krátce po sobě tak odlišná města. Jídlo, lidé, chaos, doprava, všechno to bylo působivé. A v Indii jsem si nejvíc pochutnal. Mají tam skvělé vegetariánské jídlo. Moc dobře vaří i ve Vietnamu, jejich polévky jsou výtečné.
Jste zkušený muzikant, v různých kapelách hrajete od devadesátých let a sólově od roku 2003. Překvapí vás vůbec na turné ještě něco?
Obvykle mě jen tak něco nerozhodí, zažil jsem už všechny možné reakce publika i situace na pódiu. Ovšem neustále mě překvapuje síla hudby. Stále mě udivuje, že když přijedu do země, kde mé desky třeba ani nevycházejí a lidé tam mnoho švédských umělců neznají, přesto se dokážou nadchnout. To neomrzí.
Vybíráte si, kde chcete koncertovat, nebo to necháváte na svém managementu?
Na turné už jezdím třináct let. Zpočátku jsem hrál kdekoli, kam mě pozvali. První rok jsem jezdil jenom po Švédsku, později mě zvali i do jiných skandinávských zemí a potom do celé Evropy. Když jsem si získal početnější publikum, stávalo se, že jsem se na všechna místa, kam mě zvali, nedostal. Tehdy jsem musel začít dělat kompromisy mezi časem, penězi a vlastním zájmem.
V poslední době mám štěstí, že už nemusím myslet jen na sebepropagaci a mohu si víc vybírat. A tak se třeba snažím dát o sobě vědět i v zemích, kde o mně ještě nikdo neslyšel. Můj manažer ví, že chci víc hrát ve východní Evropě a rád jezdím do Latinské Ameriky a Asie. To jsou v poslední době mé priority.
Před dvěma lety jste vydal album Vestiges & Claws. Co vám přineslo do života?
Je to má třetí vlastní deska a tak trochu comeback k sólové hudbě. Už mi trochu chyběla muzika založená především na vokálech a kytaře. To album ve mně zažehlo novou jiskru, znamená pro mě nové nadšení a pocit jistoty.
S touto hudbou můžu zestárnout. Je mi třicet osm let, vydal jsem pět alb, ale nikdy nebylo úplně jasné, zda se budu moci hudbou dlouhodobě živit. Teď vím, že to půjde, protože mě pořád baví můj styl, který není závislý na trendech. Vím, že až budu starší, bude má muzika stále aktuální. Nemusím se snažit působit stále mladě a držet se kurzu. Stačí, když budu dělat to, co je mi blízké.
Původně jste hrál v punkových i hardcoreových kapelách. Co způsobilo proměnu v muzikanta, kterým jste dnes?
Začínal jsem jako baskytarista v hardcoreové kapele, ale také jsem se třeba učil klasické hře na kytaru. Současně jsem skládal písničky ovlivněné například Simonem a Garfunkelem. Byl jsem ve svém hudebním vkusu velmi eklektický. Když jsem pak studoval na univerzitě, měl jsem pocit, že nemůžu trávit tolik času v různých kapelách a zbyla mi jen sólová tvorba, která mi byla nejbližší.