Původně se počítalo s tím, že dílo, které je kulturní památkou, uvidí i veřejnost v Číně. Z toho však sešlo, neboť dle slov ministra kultury Daniela Hermana byl vývoz do Číny vyhodnocen jako rizikový.

Problém představovaly hlavně dlouhé přestávky mezi jednotlivými zastávkami při transportu, nedostatečná zkušenost s vystavováním evropských děl v Číně, malá záruka, že zrekonstruované Hunan Provincial Muzeum bude ve stavu dílo bez problémů vystavit, nebo nejistota, jak bude vypadat na místě odborný dozor.

„Ministerstvo kultury na základě revidované žádosti rozhodlo o vývozu Slovanské epopeje do Japonska, vývoz do Číny se bude řešit následně. Nelze předjímat, zda budou podmínky umožňující vývoz do Číny splněny, jednání však zcela jistě nejsou u konce, definitivní rozhodnutí ze strany ministerstva ještě nepadlo,“ uvedla včera tisková mluvčí Simona Cigánková.

Kritici se bojí poškození

V Tokiu budou obrazy vystaveny od 8. března do 5. června 2017. Tuzemský návštěvník epopej může spatřit v pražském Veletržním paláci jen do konce tohoto roku.

Proti vývozu vznikla z popudu památkové asociace ASORKD na internetu petice, která chce politiky, odborníky i veřejnost přesvědčit, aby cyklus nebyl nikam transportován.

Mezi kritiky vývozu patří i malířův vnuk John Mucha či starosta Moravského Krumlova, odkud se obrazy stěhovaly do Prahy. Obávají se především neodborného transportu a následného nenávratného poškození plátna.

„Obrazy transportuje specializovaná firma Kunsttrans Praha v doprovodu restaurátora Tomáše Bergera, který se o ně stará již několik let,“ vysvětluje Michaela Vrchotová, tisková mluvčí Galerie hlavního města Prahy. Ta je společně s Magistrátem hlavního města Prahy pořadatelem za českou stranu.

Tuzemský návštěvník může epopej spatřit v pražském Veletržním paláci jen do konce roku

„Dohlédne i na balení, instalaci, deinstalaci a vkládání do zvláštních beden. Ty jsou z broušené vícevrstvé překližky s tepelně izolační vrstvou z extrudovaného polystyrénu, hobry a kartonu. To zajišťuje regulaci vlhkosti, kterou pohlídá digitální přístroj,“ řekla Vrchotová.

Cyklus vznikal 14 let

Epopej bude na místě určení z transportních beden vyjmuta až po čtyřiadvacetihodinové aklimatizaci. Ve výstavních prostorách pořadatel zajistí stabilní klimatické podmínky s teplotou 18 až 20 stupňů Celsia a vlhkostí 50 až 55 procent.

Ministerstvo kultury také zajistilo expertizu nezávislého odborníka, který uvedl, že dílo je ve velmi dobrém technickém stavu. Alfons Mucha totiž obrazy namaloval na dosti odolné lodní lněné plátno a zřejmě počítal i s jejich pozdějším transportem.

Cyklus dvaceti obrazů pojal Mucha jako dějiny slovanských národů. Vznikal v letech 1912 až 1926 v ateliéru na zámku Zbiroh. Umělec daroval práce v roce 1928 Praze s podmínkou, že město umístí obrazy na vlastní náklady v budově výslovně vystavěné k tomuto účelu. Nestanovil však pro vznik budovy žádnou časovou lhůtu. Jeho podmínka nebyla dosud splněna.

Secesní tvorba Alfonse Muchy byla především v 80. letech minulého století v Japonsku hodně propagována. Na různých místech proběhlo téměř padesát výstav.

Zaujala Japonce

Malířův styl zaujal Japonce hlavně tím, že jim připomínal některé jejich výtvarné práce a oceňovali také výrazné kontury figur i použití barev. Proto bude epopej v asijské zemi centrálním klenotem kulturního programu v rámci Roku české kultury.

„Rok 2017 představuje v českojaponském kontextu významné výročí. Česká republika a Japonsko si připomenou šedesát let od obnovení diplomatických vztahů,“ řekla mluvčí Českých center Petra Jungwirthová.

„V této souvislosti vznikla myšlenka ucelené prezentace významných kulturních akcí v Japonsku s dopadem na pozitivní vnímání České republiky a posílení její značky. Slovanská epopej bude vystavena v The National Art Center v Tokiu. Jedná se o jeden z nejrozsáhlejších výstavních prostorů v celé Asii,“ uvedla Jungwirthová.

České centrum, které 12. prosince oslavilo deset let působení v Tokiu, spolupracuje na celkovém kulturním programu. Ten bude kromě již zmíněné Muchovy výstavy zahrnovat například i expozice návrhářky Liběny Rochové, výtvarníka Jana Švankmajera, přehlídku českých filmů, výstavu české bižuterie či putovní kolekci věnovanou českým hradům a zámkům.