Článek
Michael Zachař, který projekt společně s Marcelem Fišerem inicioval, říká: „Syntonos byla komerční značka vodou rozpustných barev, které si nechal roku 1893 patentovat mnichovský malíř Wilhelm Beckmann a vzápětí je uvedl na umělecký trh. Prodávaly se v Anglii, v Německu a hojně také v Čechách. Ve školním roce 1895–1896 se objevily v krajinářské škole Julia Mařáka na pražské Akademii výtvarných umění a prvním, kdo je zkoušel, byl Antonín Slavíček, a možná i Mařák, jak naznačují současné restaurátorské průzkumy obrazů v Národní galerii.“
Syntonos nabízel českým krajinářům zvláštní efekty. Obrazy působily vzdušně, barevně svítivě, zachycovaly nejjemnější finesy malířova rukopisu. Protože hodně připomínaly akvarel, v dobových kritikách bývaly označovány jako kvaše. Nejdéle s těmito barvami v Čechách pracoval asi Slavíček, a to až do roku 1902. Pak o ně přestal být v Evropě zájem, takže výroba skončila.
„Jediné dnes dochované tuby jsou v knihovně Kongresu ve Washingtonu a pocházejí z pozůstalosti malíře Jamese Whistlera,“ říká Zachař.
Objevná výstava nemá jen umělecko-historický význam. Detailní výzkum může účinně napomoci i při odhalování padělků zakladatelské generace českého moderního umění.