Nové album se jmenuje Illuminate a zastihuje kanadského zpěváka v pochodu na poprockové cestě. Co na rok starém debutu Handwritten započal, teď rozšiřuje a prohlubuje. Na první poslech si přibral na pomoc větší inklinaci k blues. Ne k jeho dřevní podobě, spíše v hudebním cítění. A skladbám to sluší.

Mendes je velmi dobrý zpěvák. Jeho hlas má sex-appeal, výrazově se pohybuje od poloh sametově jemných (to v baladách) po rockově „vrzavé“ (to v písních dynamičtějších). V porovnání s debutem se zlepšil v interpretaci. Nabral jistotu, zdá se být uvolněnější a přirozenější.

Obal alba Illuminate.

Obal alba Illuminate

FOTO: Universal Music

Ctí také obvyklou písničkovou formu. V jeho kompozicích jsou sloky, které nastolují atmosféru, refrény, jež ji rozvíjejí a korunují, i závěrečné okamžiky, které gradují.

Mendes je spoluautorem skladeb. Pečuje především o textovou složku, čímž přispívá uvěřitelnosti svých písniček. Není v nich politický ani jakkoli filozofický, zpívá o běžných věcech, o úsudcích osmnáctiletého člověka se všemi pochybnostmi, které je provázejí. Umělec v jeho věku by tak měl k tématům písniček přistupovat.

Po poslechu celého alba je nicméně patrné, že Shawn Mendes je především interpret balad a písniček ve středním tempu. Kdyby byla co do tempa jeho deska živější, nebylo by to vůbec na škodu.

Shawn Mendes: Illuminate
Universal Music, 41:21

Celkové hodnocení: 75 %