Hlavní obsah

Ondřej Ruml: Jsem takový hledač

Právo, Jaroslav Špulák

Zpěvák, skladatel a hudebník Ondřej Ruml pojmenoval nové album Nahubu. Natočil je bez použití hudebních nástrojů, vsadil pouze na svůj hlas a spolupráci s looperem, tedy nástrojem, jenž umožňuje zazpívat celé písně nahráváním zvukových smyček v reálném čase. V písničkách jsou slyšet různé barvy mužských a ženských hlasů i nástroje či hlasy zvířat.

Foto: Lucie Levá

Ondřej Ruml vydal zajímavou desku.

Článek

Kdy se zrodil koncept alba?

Koncertování s looperem se věnuju asi pět let. V současné době si už neberu ani kytaru a snažím se celé vystoupení odzpívat a odehrát takříkajíc na pusu. Nápad udělat podobným způsobem desku ve mně zrál poměrně dlouho. Poslední pobídkou byla slova Vladimíra a Marcely Kočandrlových z vydavatelství Warner Music, kteří mi řekli, že nastal čas, abych udělal takzvaně krabičkovou desku. Krabičkou mysleli právě looper.

Na albu je asi polovina vašich a polovina převzatých, vámi upravených skladeb. Jak jste je vybíral?

Vybral jsem si písně, které mám rád. Některé se ale pouze s looperem zahrát nedají, protože je v nich složitější forma, složitější harmonie. Například Praha bolestivosti od Roberta Křesťana je celá nahraná ve studiu.

Foto: Lucie Levá

Ondřej Ruml použil k práci na albu pouze hlas.

Když vezmeme v potaz pouze vaše skladby, jak vznikaly?

V podstatě stejně, jako když autor skládá písničku s kytarou v ruce. Nápady si nahrávám do počítačového programu Garage band, ve kterém je pak mohu vyšperkovat. Zásadou bylo, aby v nich nehrál žádný nástroj a všechno bylo zahrané takříkajíc na pusu.

Vystupování pouze s looperem na koncertech přináší jistě i horké chvilky. Vzpomenete si na nějaké?

Byla jich spousta. Nejhorší je, když hraju venku a na pódium prudce svítí slunce. Na looperu jsou diody, a když svítí zeleně, je nahrávání uzavřené, zatímco když svítí žlutě, nahrává se dál. Kvůli slunci ale častokrát barvy nerozeznám, proto vznikla řada trapasů.

Stalo se mi také, že se mi looper uprostřed koncertu vypnul a nebylo možné jej zapnout. Byl to docela nervák, protože kdybych ho po chvíli nerozchodil, koncert by mohl skončit. Občas je to dobrodružství.

Je looper drahý?

Stojí asi jako průměrně slušná kytara, deset až patnáct tisíc.

Foto: Lucie Levá

Ondřej Ruml je univerzální zpěvák

Považujete kompozice vytvořené s pomocí looperu za regulérní písničky?

Vždycky se snažím, abych nevymýšlel pouze hudební a zvukové plochy, naopak ctím tvar písniček. Mám rád, když je v nich začátek, prostředek a konec. Snažím se k tomu tak přistupovat.

Existují verze písniček z alba nahrané se skutečnými hudebními nástroji?

Ne, alespoň tedy ne mých vlastních. Vznikly tak, jak vznikly, a asi tak zůstanou.

Na předešlé album jste po svém nahrál skladby Ježka, Voskovce a Wericha, nyní jste točil bez nástrojů. Bude příští deska složená z vašich vlastních klasických písniček?

Na to neumím odpovědět. Pravda je totiž taková, že mi často chybí koncept. Jsem totiž rád, když album nějaký má. Natočil jsem písně Ježka, pak skladby hlasem, a to byl v obou případech koncept. Nejsem typ člověka, který by si řekl, že bude například jazzový zpěvák a na to konto natočí jazzové album. Jsem takový hledač. Pořád se snažím v hudbě něco objevovat, nacházet nové věci, učit se novým přístupům a současně se při tom bavit. Mám široký záběr.

I když pravda je, že vlastně nějaký koncept na další desku už mám, ale nechám si to zatím pro sebe. A vlastně ano. Budou to úplně nové písně.

Není na škodu, že pokaždé děláte něco jiného? Jste těžko identifikovatelný a uchopitelný.

Přijde mi to v pořádku. Možná jsem identifikovatelný právě tím. Jednou zpívám na koncertech Ježkovy skladby, jindy hraju s kvintetem jazz, pak zase s looperem, následně jedu s Michalem Horáčkem zpívat šansony a potom třeba s Vojtou Dykem Bernsteinovu mši. Jsem tak spokojený.

Máte hodně nabídek ke spolupráci?

Zaplať pánbůh ano. Vybírám si podle toho, s čím souhlasím, co mi přijde zajímavé a třeba i přínosné. Navíc se mi moc nestává, že by za mnou přišel někdo s nabídkou, o které bych si řekl, že je to naprostá blbost a musím ji odmítnout. Lidé za mnou většinou chodí se seriózními nabídkami, protože mě už možná mají přečteného a vědí, na co mám a do čeho půjdu.

Objevíte se v dohledné době v nějakém zajímavém projektu?

Na 7. prosince se do Zlína chystá premiéra oratoria Já, Job!, které napsal David Rotter. Je to brněnský skladatel a muzikant, který dělá spoustu scénické hudby pro divadla i jiné projekty. Hrát bude zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů, Bolek Polívka bude recitovat, Linda Caridad Fernandez tančit a já zpívat. Na to se moc těším.

Reklama

Výběr článků

Načítám