Článek
Souseďanka je tamní fenomén. Před deseti lety se v ní sešli právě Janda, jinak zpěvák a kytarista skupiny Olympic, baskytarista George Kozel, mimo jiné zakladatel Blue Effectu, bubeník Ladislav Malina a jeden místní klávesista. Ten však vydržel jenom rok, pak jej nahradil Zdeněk Vlč.
„Zdeněk je naplavenina, bydlí v Senohrabech. Je ale výborný muzikant,“ usmíval se Janda předtím, než začal čtvrteční koncert. „My ostatní jsme sousedé z okruhu tří set metrů. Proto Souseďanka.“ Do sestavy patří i Lenka Malinová, která zpívá a kapele dává potřebný ženský element.
„Jednou před deseti lety jsme Kozel, Malina a já seděli v hospodě Propast, pili jsme tullamorku a kdosi řekl, abychom si další den v té hospodě zahráli. Zdál se nám to dobrý nápad. Nikomu jsme o tom neřekli a následující den jsme si skutečně zahráli,“ vzpomínal Janda.
Petr Janda vyrazil ze svého domu na koncert do nedaleké hospůdky. Pěšky, s kytarou na zádech a aparaturou na vozíku.
Na další koncert už vyvěsili do hospody a na strom před ní plakát. Lidé zaplnili polovinu hospody a na příští akce už celou. Před asi pěti lety nakonec muzikantům paní hospodská řekla, že už se lidé na jejich koncerty do sálu nevejdou, a tak jim venku postaví pódium.
„Stalo se, od té doby hrajeme venku. Před třemi týdny jsme museli zpátky do hospody, protože lilo a venku se nedalo hrát,“ vypočítal zajímavosti Janda. „Bylo to jako za starých časů, ale bylo to super. A dnes je krásně, takže to bude také super.“
Ve čtvrtek během koncertu Janda z pódia oznámil, že přišlo na pět stovek diváků. To je na hradeckých koncertech Souseďanky nový návštěvnický rekord.
Petr Janda si koncert užíval.
Sezónní kapela
Formace hraje jenom v červenci a srpnu, vždy ve čtvrtek. Koncerty nejsou pravidelné, letos jich bylo pět.
„Na začátku jsme hráli blues,“ zavzpomínal Janda. „Jenomže se brzy ukázalo, že po pátém blues už je to trochu stereotypní. Začali jsme tedy hrát různé coververze, od Stounů, Beatles, třeba až k písni Adele. Hrajeme i nějaké písničky od Olympiku a máme i vlastní. Jedna se jmenuje Souseďanka.“
Souseďanka zpovzdálí.
Tahle kapela zásadně nezkouší. Pokud se rozhodne hrát novou písničku, činí tak z notového zápisu, anebo si ji prostě na pódiu střihne načisto. A když to není úplně ono, udělá to znovu a na druhý nebo třetí pokus už je všechno v pořádku.
„Strašně mě to baví a už týden se na dnešní koncert těším,“ přiznal ve čtvrtek Janda a při pohledu na jeho kolegy z kapely bylo patrné, že hovoří za všechny. „Kdyby to bylo časově reálné, hrál bych klidně každý týden. Jednou jsme koncert odvolali a bylo to dost nepříjemné, protože lidé přišli a byli zklamaní.“
Stále přitom platí, že jeden plakát na koncert Souseďanky visí v hospodě a druhý na stromě před ní. Propagační moc ale jistě mají sociální sítě.
„Spousta lidí chodí pravidelně. Jezdí na nás například na kole jeden kluk z Trutnova. Vyspí se někde v křoví a jede zpátky,“ usmál se Janda a pozdravil příchozí z fan klubu skupiny Olympic.
„Souseďanka pro mě znamená úžasnou svobodu. Nikdo mi nic nepřikazuje, nikdo ode mě nic nechce, a když něco zkazím, tak se nic neděje. My ale moc nekazíme,“ sdělil pak Janda. „A ve druhé části večera vybíráme do klobouku.“
Když dohráli předskakující The Cooks, jejichž repertoár tvořily dobře odehrané a odzpívané slavné písně světových hvězd, začala Souseďanka. S elánem, nasazením, hlubokou upřímností, radostí a také vtipným uváděním sebe sama.
Na vystoupení Souseďanky bylo plno.
Mezi diváky už v té chvíli byli mimo jiné zpěváci Petr Kolář, Tomáš Trapl nebo Stanislav Hložek, také šéf někdejšího legendárního pražského klubu Bunkr Richard Němčok, mnoho přátel, dětí a samozřejmě sousedů. Kapela hrála přes tři hodiny.
Byla to krásná vlažná hudební noc. Bez ohledu na to, že od přilehlého rybníka Propast bylo symbolicky později trochu chladno a komáři se pokoušeli divákům ten večer aspoň trochu znepříjemnit.