Článek
Po skončení koncertu přišly šokují zprávy z Nice o masakru způsobeném teroristou. Jaké byly reakce vaše a vašich kolegů?
Bylo to neuvěřitelné. Všichni jsme okamžitě mysleli na oběti a modlili se za jejich životy. Je šokující, že někdo může zneužít takového svátku k něčemu tak hroznému. Myslím na oběti v Nice.
Jaká byla bezpečnostní opatření v Paříži?
Velice podrobná a bylo jich mnoho, protože na koncertu byl nejen půlmilión diváků v ulicích, ale bylo tam i mnoho politiků. Měli jsme speciální průkazy, všechny vstupy byly několikrát hlídané a od šestnácté hodiny již nikdo z účinkujících nesměl opustit prostor. Vše platilo do půlnoci, nikdo nemohl odejít dříve.
Jaký je váš názor na open-air koncerty s operou a operními zpěváky?
Je to určitě dobré k propagaci operní hudby. Sleduje je mnoho lidí, někdy několik miliónů. Ale pro nás zpěváky je to náročné, neboť musíme zvolit jiný způsob zpěvu než v divadlech. Není to tedy zrovna ideální a velkou úlohu mají zvukoví mistři a veškerá technika.
Do České republiky přijíždíte již potřetí. Jaké máte zkušenosti s českými umělci a zpěváky?
Ty nejlepší. Vzpomínám třeba na Pražskou komorní filharmonii, se kterou jsem v Praze vystupoval. Z kolegů hlavně na basbarytonistu Adama Plachetku, s nímž jsem zpíval ve Vídni Dona Pasquala i Nápoj lásky. A na festival do Pesara často přijíždějí čeští hudebníci.
V mládí jste prý zpíval i rockové a popové melodie?
Hrál jsem přitom na kytaru, a to mi zůstalo. Proto přidávám na koncertech občas písně s kytarou, ale ne ty rockové. Nezapomeňte, že můj otec byl také zpěvák a zpíval v klubu, který vedla matka. Spíše než folk jsem ale měl rád Elvise Presleyho.
Co vás čeká letos v létě?
V Salcburku vystoupím v méně známé opeře Templář od Otto Nicolaie. Zazpívám i v Deutsche Oper v Berlíně v Hugenotech. V srpnu se účastním festivalu v italské Pesaře, která je mým druhým domovem.