Článek
Ellipsis jste nahrávali šest měsíců v Los Angeles. Tam jste nové písně také napsali, nebo jste ze Skotska přijeli s připraveným materiálem?
Většina byla napsána ve Skotsku. Simon (Neil, zpěvák Biffy Clyro, pozn. red.) psal hlavně doma. Něco málo ale napsal i na dovolené, na které byl shodou okolností v Los Angeles. Nicméně potom, co jsme byli dva roky na turné a tolik se toho dělo, jsme potřebovali malou pauzu. Snažili jsme se vyčistit hlavy.
Simon na začátku odjel na pár měsíců za oceán, ale pak se vrátil domů a většina textů, které jsou na desce, vznikla ve Skotsku. Bylo skvělé být zase chvíli sám sebou, ne chlápky z kapely. Po tom kolotoči, kdy člověk hraje téměř každý večer koncert, bylo důležité se na moment zastavit.
Čili mentalita těch písní je skotská. Pak jsme ale odjeli nahrávat někam, kde jsme mohli trochu snít, kde je pěkné počasí a skvělé studio. V Los Angeles se zdá, že nic není dost bláznivé. Ve Skotsku snadno člověk podlehne pocitu, že se zbláznil, když chce některé věci udělat jinak. V Los Angeles můžete udělat cokoli.
Zmínil jste, že Simon napsal pár písniček v Los Angeles. Magazín NME napsal, že tam u piana vznikly první tři písně poté, co prožil depresivní období, během kterého si přestal jako autor věřit. Dostaly se tyto písně na desku?
Víte, že ani nevím? Vlastně myslím, že jedna z nich pochází z této doby. Jmenuje se Re-Arrange. Další dvě třeba použijeme v budoucnu. Re-Arrange byla při psaní pro Simona bodem zvratu. Obecně mám pocit, že jsme se na tomto albu dost posunuli.
Dřív jsme se brali jako rocková kapela a zakládali si na tom, že máme jen pár strun a bicí, žádné syntezátory. Postupem let jsme začali chápat, že není špatné zkoušet novinky a využívat možnosti, které nahrávací studia nabízejí. Jsme jen tři kluci a najednou můžeme vytvořit jen omezené množství zvuků.
Biffy Clyro v plné síle.
Když zmiňujete skladbu Re-Arrange, ráda bych se pozastavila nad tím, že máte na každém albu nejméně jednu písničku, která citlivější povahy snadno rozpláče. Nyní právě tuto. V rozhovorech hodně mluvíte o tom, že je vaše novinka agresivnější, přitom je na ní několik skladeb, které jsou něžné, nebo dokonce omluvné.
Myslím, že každý na světě je komplexní bytost. Nikdo nemá jen drsnou tvář. Každý může být v jednu chvíli nahoře a za minutu dole. Myslím, že Simon je ve svých textech jednoduše velmi upřímný. Otevřeně píše o svých citech. To je krásné. Nic neskrývá, jen je svůj. Některé písně jsou proto opravdu agresivní, křičí vám do tváře a je v nich chaos. Říkají, vypadni a ztrať se mi z očí. Jdi do háje, tohle je naše kapela a náš život. Některé jsou jemnější a můžou vás i malinko rozplakat.
Komu vzkazujete, ať jde do háje, protože tohle je vaše kapela a váš život? Proč máte potřebu se bránit?
Asi jako každá kapela, která trochu víc vyroste, se setkáváme s mnoha lidmi, kteří nám našeptávají, co máme dělat a podsunují nám své nápady. Je důležité se ptát, jestli je to dobrý nápad pro nás, nebo pro ně. Vždy to není úplně jasné. Existuje mnoho lidí, se kterými pracujeme roky, milujeme je a jsou naší součástí. Jsou ale i lidé, kteří nás trochu štvou. Snaží se nás donutit k věcem, které mají pomoci jenom jim. To vám kolikrát dojde až po letech.
Uvědomili jsme si, že je třeba se semknout a ty lidi dostat ze svých životů. Myslíme si, že vyrovnat se s tím v písni je férová cesta. S nikým se nepereme, jenom jim říkáme vypadněte.
S jakou písní jste si ve smyslu zkoušení nových postupů nejvíce vyhráli?
Možná s Wolves of Winter, což byla první píseň, kterou jsme nahrávali. Jsou v ní velmi komplexní bicí. Náš producent Rich Costey doporučil Benovi (Johnstonovi, bubeníkovi Biffy Clyro, pozn. red.) různé fígle a vychytávky a ve výsledku je pro něj ta píseň velmi těžká. Možná zní snadně, ale není. Naštěstí je Ben dobrý bubeník a rychle se to naučil.
Tohle jsme vlastně chtěli, zapomenout, jak jsme hráli v minulosti, a znovu se něco naučit. Podobné to bylo s Friends and Enemies. Věděli jsme, že to je skvělá píseň, jen jsme měli pocit, že je třeba ji udělat neotřele a jinak. Do poslední chvíle v ní chybí baskytara, je v ní dětský sbor a opět zajímavé bicí.
Píseň Wolves Of Winter prý v jejím začátku inspiroval dokumentární film Davida Attenborougha o vlčí smečce. Je to pravda?
Ano. Je tam ta metafora vlků, kteří si brání své území. Tak se cítíme ohledně své hudby, chceme ji chránit. Attenborough je úžasný. Je zajímavé cestovat a vidět, kolik lidí ovlivnil. Nevěděl jsem, že má takový vliv i mimo Británii. Měli bychom na něj být pyšní, jeho dokumenty o přírodě zná celý svět. Naučil nás mnoho.
Váš zpěvák Simon Neil se chystá příští rok vydat sólovou desku. Máte nějaké podobné plány?
Nevím, ještě jsem o tom nepřemýšlel. Ale řeknu vám, že jsem slyšel části té desky a opravdu mě bavila. Je docela jiná než naše hudba, trochu tanečnější, řekl bych. Můj jediný plán je pokračovat v tom, co děláme.
S Biffy Clyro za sebou máme mnoho vzrušujících roků. Dost jsme toho nacestovali, viděli jsme krásná místa. Myslím, že máme štěstí. Těším se na další léta.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: