Oněch setkání bylo nakonec sedmdesát šest, takže šestice z nich je jen ochutnávka, ovšem náramná. Munzar, vědom si cti, kdy díky kolegyni z jeviště Národního divadla Olze Scheinpflugové, Čapkově ženě, seděl v jeho židli, souhlasil s nabídkou půjčit si vestu pana spisovatele a na oplátku mu propůjčit svůj hlas.

Činil tak s vědomím, že jde o vyznání kráse českého jazyka, ochutnávku z hluboké studny tak nádherně obyčejných myšlenek, které voněly moudrostí, slušností a zároveň člověčinou. S myšlenkami v tuto dobu tuze potřebnými.

František Novotný připravoval scénáře s vědomím vnitřní podobnosti Čapka i Munzara, kteří si jsou ve vnímání světa a hierarchie hodnot tak podobní, že měl pocit, jako by oba tito velcí kumštýři seděli naproti němu. V zastoupení uchvátané dušičky současníka pokládal otázky, na které odpovídaly spisovatelovy postřehy, glosy, úvahy.

Témata řeči a literatury, velikonočního času, národních zvyků, zvláštních vín i politiky nabízejí kouzelné posezení s hudbou, básněmi Františka Novotného a hlavně s Čapkovými otázkami či soudy.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: