Článek
Druhá deska Shangri-La vyšla o rok později, produkoval ji věhlasný Rick Rubin, ale odezva už nebyla tak nadšená. Je to pochopitelné, protože i materiál na ní ztratil přesvědčivost. Bylo patrné, že Jake Bugg bude muset se svou hudební řečí něco udělat. A tak to učinil.
Aktuální album On My One vzniklo pod vlivem nových hudebních inspirací. Patrný je třeba hip-hop, za jehož příchodem do Buggova hudebního světa stojí Mike D z legendárních Beastie Boys. S Buggem několikrát zkoušeli, pracovali na hudebních nápadech a jistě měl Američan dost času k tomu, aby Britovi vysvětlil, že chytrý rap není cesta do slepé uličky.
Není proto divu, že v písničce Ain’t No Rhyme Bugg rapuje, jako by byl členem Beastie Boys. Pravda, není v tom objevný, protože v hip-hopu se ti, kteří se ho jenom příležitostně dotknou, nikdy neprezentují jako jeho věrozvěsti. Určité osvěžení alba to nicméně je.
Titulní skladba On My One zní jako od Boba Dylana, v ní se Bugg ještě držel svého starého kopyta. Gimme The Love už ale dýchá moderním rokenrolem, jako by na ní spolupracoval moderní všeuměl Jack White. Love, Hope And Misery má soulový ráz s výraznou melodií, Put On The Fire countryový náboj i zvuk a v Never Wanna Dance se zase hezky pojí pop a soul.
Jake Bugg, který přijede v srpnu na festival Trutnoff, na nové desce rozevřel dlaně a přijal do své písničkářské mluvy další styly. Je teď hůře definovatelný a možná se bude trochu ztrácet v davu. Na desce je ale několik písniček, které stojí zato slyšet. Jde zejména o výše jmenované.
| Jake Bugg: On My One | |
|---|---|
| Universal Music, 33.25 |